Tora Bora

Na to teď Američané odpovídají zbrusu novou masivní ofenzívou v Tora Bora. Ale její výsledek bude nejspíš stejně hubený jako výsledek ofenzívy předešlé. A není vyloučeno, že až Američané v Tora Bora zabijí dostačující počet povstalců, a opět se z Tora Bora stáhnou - proč by asi hlídali prázdné jeskyně? -, jeskyně dlouho prázdné nezůstanou, neb se v nich opět usalaší Al-Káida. Což si v příslušné době nepochybně vyžádá další americkou ofenzívu. A tak dále a tak dokola.

Tady máte problémy afghánského válčení v kostce. Spojenci mohou Al-Káidě a Tálibánu uštědřit citelné porážky, ale rozhodné vítězství uniká. Není divu, že někteří západní komentátoři říkají o Afghánistánu to, co velitel amerických vojsk v Bagdádu generál Petraeus říká o Iráku: že takovou válku nemohou vyhrát samotní vojáci. Jinak řečeno: pomoc všeho druhu zmůže často víc než zbraně a někdy se dokonce osvědčí i pokus o jednání se zarytým nepřítelem. To první platí všude, to druhé platí možná v Iráku, ale nikoli v Afghánistánu. Proč by Usáma jednal s kýmkoli ze Západu, když chce Západ zničit?

Válka v Afghánistánu je nešťastná, ale nutná. Už jen proto, že Al-Káidě a Tálibánu je srdečně jedno, zda jste pro ni, či proti ní. Nepřítelem, ó prokletý a dekadentní ďaure, jsi tak jako tak.