Kateřina Perknerová: Vláda musí otevřít kohoutky
Putinova válka kreslí velké plátno i miniatury. Panoramatický obraz ukazuje nové rozdělení sil. Evropu jako jednotný celek. Ohroženou a odhodlanou. Spojené státy americké coby velmoc, jež musí znovu řešit bolesti celého demokratického světa, především v roli lídra Severoatlantické aliance.
Imperiální Rusko zahleděné do své minulosti, zaostalé, ale stále jaderné a toužící po respektu, který mu kdysi náležel. V čele s fanatikem, jenž neváhá obětovat cokoliv pro splnění divých snů o zemi, kde zítra již znamená včera, avšak ve skutečnosti bez budoucnosti.
Čtěte také
A tomu všemu dominující Čínu, obra, pro něhož lidští mravenci neznamenají nic, stejně jako čas počítaný v jednotkách let. Uvažuje v horizontu staletí a má plán, který pomocí nejmodernějších technologií a tuhého ideologického diktátu uskutečňuje.
Americký novinář John Reed kdysi napsal svědectví o prvních okamžicích bolševické revoluce Deset dnů, které otřásly světem. Všichni víme, jak Leninův experiment skončil. Stalinem a gulagy. Jistě i dnes je na Ukrajině spousta žurnalistů, kteří popíší Putinovo tažení. Zřejmě také ono mělo trvat pouhých pár dnů. Ukrajinci se ale obdivuhodně brání a Západ je neoblomný. Nikdo nedokáže odhadnout, jak konflikt dopadne, ale světové plátno je nepochybně překresleno.
Puštění velkého objemu finančních prostředků
Čtěte také
Tahy na menších obrazech činí politici zemí velikosti České republiky. Zatím je to inspirativní malba. Premiér Petr Fiala je státníkem, jemuž není co vytknout. Cesta do Kyjeva za prezidentem Zelenským byl statečný a symbolicky cenný akt. Jenže Fiala se musí činit i na domácí půdě. A na ní začíná být horko.
Těžko hledat v posledních třiceti letech srovnání s úkoly, které nyní stojí před jeho vládou. Porevoluční přechod ze socialistické na tržní ekonomiku byl sice náročnou operací, ale konal se za úplně jiné společenské atmosféry. Všichni občané se těšili na život, který jim nabídne obrovskou škálu možností a uplatnění.
Momentálně se nacházíme v opačné situaci. Česká republika byla podle únorového indexu prosperity sice devátou nejvyspělejší ekonomikou v EU, avšak po dvou covidových letech jsou lidé frustrovaní a naštvaní. Už to stačilo, aby měl Fialův kabinet čtyři roky napilno. Než stihl cokoliv předvést, přišla Putinova agrese.
Čtěte také
Tady a teď musejí ministři prokázat, že v krizi netušených rozměrů jsou schopni zapomenout na knižní poučky a mantry o zdravých veřejných financích. Nic z toho nyní neplatí. Nutné je pomoci lidem vlastním i běžencům z Ukrajiny. Na plyn a elektřinu by vláda měla zavést sníženou až nulovou sazbu DPH a zafixovat ceny benzinu a nafty. Podobně jako to udělali v Polsku, Francii, Belgii, Portugalsku či na Slovensku.
Šéf státní kasy by měl uvolnit prostředky pro jakékoli důstojnější ubytování uprchlíků, motivovat soukromý sektor. Středeční rozhodnutí o poskytnutí zhruba 350 korun za jednoho ubytovaného určitě stačí v březnu a dubnu, ovšem v plné sezóně se to hoteliérům nevyplatí. Což znamená, že do června musejí stát někde v Česku modulární buňky a z nich celá městečka.
Bez precizní přípravy a pomoci armády se to nezvládne. Okamžitě by se měly zvýšit platby za státní pojištěnce, mezi něž se automaticky zařadili všichni příchozí. Děti a nezaměstnaní tam zůstanou trvale. Minimálně vstupní prohlídky jsou nezbytnou podmínkou.
Bez puštění velkého objemu finančních prostředků do systému to tentokrát nepůjde. Procházíme etapou, v níž jde o mnohem víc než o schodky, výši daní a peníze obecně. Vláda a občané by v tom měli táhnout za jeden provaz.
Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
