Kateřina Perknerová: Nečekané efekty volby
Vypadá to jako střípek kdesi na okraji dění. Zvolený prezident Petr Pavel vyjádřil názor, že by se mu na známce více líbila silueta Pražského hradu než jeho podobizna. Přitom nepochybně už v kampani slýchával argument, že jeho ostře řezaná tvář by se dobře vyjímala nejen v učebnách, ale také na dopisech.
Zdeněk Svěrák na předvolebním setkání s Pavlovými příznivci vyprávěl, že když se ho slečna za poštovní přepážkou v posledních letech ptávala, jakou si přeje známku, odpovídal, že jakoukoli, krom té s Milošem Zemanem. Teď se ale těší, že opět bude vyžadovat prezidentskou. Pochopitelně hlavně kvůli tomu, co bude symbolizovat.
Čtěte také
Miloš Zeman si potrpěl na všechny vnější atributy své funkce, včetně oficiálních stylizovaných fotografií a ryteckého ztvárnění svého obličeje pro potřeby České pošty. Miloval červené koberce, pocty a čerstvě se raduje z toho, že až umře, v Bělehradě po něm pojmenují ulici.
Pavlovi je to evidentně vzdálené. Má asi v živé paměti setkání s Václavem Havlem ve vile Amálie, kam si pozval představitele armády. Ti se dostavili ověšeni epoletami, šňůrami a zlatem, z čehož byl Havel nesvůj. Sám dorazil v obnošeném svetru a manšestrácích. Pavlovi tato civilnost vyhovuje a rád by na ni navázal.
Krev, slzy a pot
Souvisí s tím též to, že při rozhovorech jde k věci, není zamilovaný do svých vět a myšlenkových konstrukcí. Odpovídá srozumitelně a bez jinotajů, natož urážek. Možná i proto doposud nikdy nežádal o autorizaci svých vyjádření pro média. Co vysloví, to platí, korekcí netřeba. To vše k němu jako k celoživotnímu vojákovi patří.
Čtěte také
Nyní se ovšem stává politikem. Bude velmi zajímavé sledovat, jak se svou přímočarostí naloží. Brzy to zjistí obyvatelé Karlovarského, Ústeckého a Moravskoslezského kraje. S velkým očekáváním se sesypou na nového prezidenta, jehož většinově nevolili. Na muže, který prohlásil, že ho jejich problémy skutečně zajímají a bude se jimi zabývat.
Jsou připraveni na věty, že nic se nezmění mávnutím kouzelného proutku? Že ani miliardy z modernizačního fondu, které vláda nabídne, samy o sobě jejich trable nevyřeší? Řekne jim Pavel, že se musejí snažit také oni, pokud třeba žijí ve vyloučených lokalitách, kde je běžné neposílat děti do předškolních zařízení a často ani do školy?
Ministr vnitra a předseda STAN Vít Rakušan má za to, že tyto tři regiony jsou zapomenuté 30 let. Všechny politické reprezentace je opomíjely, protože je zkrátka lákavější otevírat úseky dálnic, rekonstruované Národní muzeum nebo nový univerzitní kampus než pustit se do díla takřka sisyfovského.
Vicepremiér má pravdu. Je to jeho vláda, která by se měla snažit tím pohnout. Petr Pavel, který by byl nejspíš lesníkem, kdyby nebyl prezidentem, jí v tom může být nápomocen. Nesmí ale uhnout ze své otevřenosti a začít s planými medovými řečmi, které časem vždycky zhořknou. Může lidem z těchto krajů slíbit pozornost a vládní pomoc, ale neměl by zapomenout na obligátní pot. Slzy a krev naštěstí vynechat může.
Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
