Ondřej Konrád: Trump připouští neúspěch ve snaze o mír
Kdo je mírně řečeno skeptický vůči Donaldu Trumpovi už drahnou dobu a přešlo to dokonce v nechuť po jeho historicky skandálním výstupu s prezidentem Zelenským v Bílém domě v přímém přenosu do celého světa, mohl by si nyní mnout ruce. Anebo aspoň dokola pronášet okřídleně protivnou větu: „Já jsem vám to říkal!“
Čtěte také
Když nejprve ministr zahraničí Rubio a vzápětí sám Trump začali mluvit o tom, že pokud v řádu dnů nenastane pokrok v mírových jednáních s Ruskem i Ukrajinou, USA by mohly svou snahu v této věci ukončit. O dohodu sice zájem Bílého domu trvá, ale déle čekat by prý znamenalo pomíjet jiné americké priority.
Co všechno chce Putin
Pro zmíněné skeptiky to znamená potvrzení, že Trump tvrdě narazil na Putina, vůči kterému nepostupuje s dostatečnou tvrdostí. A americké postoje k válce naopak nesou rysy jistého porozumění ruskému agresorovi.
Čtěte také
Jenomže ani to výsledky nepřináší. Během dost vágně vyjednaného měsíčního příměří Kreml útoky vystupňoval a přišel raketový úder na civilisty v centru města Sumy. O němž prý bylo Trumpovi – neznámo kým – řečeno, že šlo o chybu. Čemuž těžko uvěřit.
A soukromě tomu jistě nevěří ani Trump a jeho nejbližší spolupracovníci. Přesto americký prezident pár dní poté zase se sarkastickým komentářem odmítl žádost Zelenského o zakoupení várky protivzdušných systémů Patriot.
V Trumpa stále doufající si přesto mohou myslet, že jsou výroky o případném americkém odchodu z rokování zase jen součástí promyšlené taktiky vůči Kremlu. Ale Putin nevyhlíží jako zájemce o mír, nýbrž trvá na ukrajinském podrobení ohledně územních ústupků, personálního vedení země, velikosti a vybavenosti budoucí armády a samozřejmě zapomenutí na vstup do EU a NATO. Čím méně se do jeho cílů budou Spojené státy plést, tím pro něj lépe.
Čtěte také
Spousta variant
Jinou věcí by bylo, pokud by Američané po vycouvání z neplodných rokování začali Moskvu o to silněji tlačit skutečně bolestnými sankcemi. A zároveň neustali ve vojenské podpoře Ukrajiny.
To všechno se sice může stát, ale v této chvíli se to moc pravděpodobné nejeví. Naopak realisticky vyhlíží ono couvnutí z mírového angažmá, na kterém Trump jen ztrácí kredit. A aby nevypadal příliš cynicky, Ukrajinu nenechá na pospas. Konec konců bylo před pár dny oznámeno, že USA a Ukrajina v nejbližší době mají uzavřít dohodu o ukrajinských vzácných kovech. Tím by si Trump mohl sám před sebou obhájit vynakládané prostředky na zbraně pro Kyjev.
Na druhé straně přišla ovšem čerstvě také agentura Bloomberg, obvykle dobře informovaná, s tím, že USA uvažují o uznání ruské kontroly nad Krymem. To by zase vypadalo jako pokus přimět Putina o míru vážněji přemýšlet. Jenomže ten považuje Krym za ruský už jedenáct let. A jestli to někdo slavnostně akceptuje nebo ne, je mu spíš jedno.
Ať už bude vývoj jakýkoli, a větší optimismus není na místě, Evropa musí zvýšit tempo v přípravách na silnou, skutečně odstrašující kontinentální obranu. A nenechat zároveň Ukrajinu na pospas. Ať s americkým silným přispěním, v horším případě s umenšeným. Nebo dokonce nulovým.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
