Kateřina Perknerová: Konec dobrý, všechno dobré. Ale ten začátek!

13. leden 2022

Sněmovní schůze k vyslovení důvěry vládě se táhla jako med. Občas s hodně trpkou příchutí. Třeba když Petr Fiala (ODS) opustil image největšího slušňáka pod sluncem a ulevil si poznámkou, že už ho to taky štve, přičemž použil peprnější výraz. Ne že by pro něj člověk nenašel pochopení. Má zřetelnou poslaneckou většinu, představu o svém vládnutí, hotový tým a neměl potřebu poslouchat tirády exministrů hnutí ANO o tom, co všechno oni pro občany udělali.

A už vůbec ne slova svého předchůdce Andreje Babiše (ANO), jenž uvedl: „Skutečně nemůžeme podpořit vládu, která záměrně klame občany, slibuje to, co nikdy nemůže splnit, a místo konkrétních řešení nabízí otřepané fráze a nicneříkající floskule.“

Čtěte také

Pak ale vystoupili opoziční politici, kteří měli k věci co říct jako Patrik Nacher, Helena Válková, Martin Kolovratník nebo Julius Špičák (všichni ANO). Jejich názory si Petr Fiala vyslechnout měl nejen z povinnosti, ale hlavně proto, že obsahovaly cenné myšlenky.

Je jasné, že při takové příležitosti, jako je debata k programovému prohlášení, nelze jít do detailu. Na to bude dost času při běžném provozu, zasedání sněmovních výborů, projednávání zákonných návrhů.

Méně pochopitelné než jistá obecnost Fialova projevu a jeho vulgárně vyjádřená netrpělivost jsou skutečné přešlapy nové garnitury. Půlroční studium Jana Farského (STAN) v USA je podvod na voličích, jak to zcela správně pojmenovala nejen opozice, ale také Miroslav Kalousek (TOP 09).

Farský už na jaře věděl, že chce kariérně růst za oceánem, tudíž neměl kandidovat a hrát falešnou hru. A když mu to vyšlo, měl se vzdát mandátu. Porušil svůj slib poslance i koaliční smlouvu mezi Piráty a Starosty. To je ten slibovaný nový politický styl?

Kroky ve vlastním kurníku

Co si mají lidé myslet o tom, že předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová
(TOP 09) veřejně sdělila názor, že Češi svého Babiše už vyhnali a pevně doufá, že se to povede i Maďarům.

Čtěte také

Byla to reakce na to, že premiér Viktor Orbán vyjádřil solidaritu kazašskému prezidentu Tokajevovi, který tvrdě zakročil proti vlastnímu obyvatelstvu. Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) posléze dodal: „Solidaritu nepotřebuje prezident, který nechá bez vyzvání střílet do demonstrantů. Solidarita patří obyvatelům Kazachstánu.“

Zatímco topkaři a Piráti tedy mají jasno, místopředseda ODS a europoslanec Alexandr Vondra se Orbána zastal. Prý jen Tokajevovi poděkoval za pomoc při evakuaci maďarských občanů. To je tedy po čertech odlišný výklad.

Vondra je jednoznačným zastáncem projektu V4, což u ostatních členů pětikoalice zdaleka není až tak jisté. Ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek (STAN) by možná raději spolupráci s Poláky a Maďary rozvolnil a naopak svazek se Slováky utužil. Stejně jako s Rakušany a Němci, možná Francouzi. Disonance, která by potřebovala vysvětlení.

Kateřina Perknerová, redaktorka a komentátorka Deníku

S pozdviženým obočím se také leckdo dívá na bobtnání osazenstva ve vrchních patrech jednotlivých ministerstev. Vláda si opravdu bude muset utahovat opasky, pokud chce krotit veřejný dluh.

Její kroky ve vlastním kurníku tomu zatím neodpovídají. Stejně jako marné hledání 80 miliard, jež chce škrtnout ve státním rozpočtu, aniž by se hojila na lidech v prioritních oblastech, jakými jsou vzdělání nebo sociální věci. Pohříchu krácením růstu jejich mezd to už učinila.

Začátek Fialova vládnutí není oslnivý. Může ovšem věřit v pravdivost pořekadla, že konec dobrý, všechno dobré. Podmínkou je, že přestane dělat chyby.

Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku

Spustit audio