Radko Kubičko: Sedm neúspěšných procent vlády premiéra Fialy
Jestli příští volební rok začne tak ostře, jako končí ten letošní, máme se nač těšit. Mimořádná schůze Poslanecké sněmovny stíhá mimořádnou a málokdo se už vyzná v tom, která schůze běží a která začíná. Opozice se zjevně inspiruje okřídleným výrokem o spálené zemi, zatímco vládní politikové za chvíli začnou slibovat i hezké počasí po celou dobu svého případného příštího mandátu.
A premiér Petr Fiala má za to, že jeho vláda je nejlepší za posledních zhruba sto let. Když bilancoval tři roky své vlády, mluvil o splnění programového prohlášení na 93 procent.
Asi nebude většího důkazu o vzdálenosti mezi rétorikou vládní a opoziční strany. A do toho přece jen jistá realita: v průzkumech veřejného mínění popularita vlády padá na rekordně nízká čísla.
Je možné pochopit, že volby se valem blíží a obě strany, vládní i opoziční, vytvářejí dojem, že pokud nedostanou dostatek hlasů, čeká zemi naprostá apokalypsa. Ale nic se zpravidla nejí tak horké, jak se uvaří.
Stabilita a malé změny
Je třeba zajisté říci, že pětikoaliční vláda Petra Fialy vládla poměrně stabilně. Všechno nasvědčuje tomu, že se tak dožije konce mandátu. Sám premiér bude zřejmě jedním z mála, co si odslouží celé čtyři roky.
Čtěte také
Stabilita je též důležitá, i kdyby vláda udržovala jen ji. Korupčních skandálů bylo jen přiměřeně. A je třeba jí také přiznat, že se pokusila o nějaké reformy a o menší růst státního dluhu. Bylo to ale spíše opatrné a polovičaté, k radikálnějším změnám neměla odvahu ani sílu.
Pokročila v digitalizaci státní správy, i když tu stavebního řízení nezvládla ani politicky.
Pokusila se i o zklidnění společenské atmosféry. Konsenzuální Fialova rétorika udržela určitě vládu pohromadě, ale obecně se situace spíše zdramatizovala.
A nepodařilo se také některé dlouhodobé změny, třeba důchodového systému, dohodnout i s opozicí, takže po možné výměně garnitury hrozí jejich zrušení.
Daňová brzda, nebo drahota?
Premiér Fiala sám sebekriticky za největší neúspěch své vlády uvedl nezavedení plánované daňové brzdy, protože ta by prý musela být v Ústavě a na to nemá partnery. Tím vzbudil spíše posměch.
Opravdu je premiér přesvědčen, že kdyby na ulici zastavil libovolného občana a zeptal se ho zvídavě, co vytýká vládě, dostal by starostlivou odpověď, že zemi nejvíce tíží absence daňové brzdy?
Asi by měl spíše vědět, že nejvíce zemi tíží drahota, hlavně drahé energie a paliva, stejně jako třeba nedostupnost bydlení. A z toho vyplývající růst cen všeho, což bylo mnohokrát nazváno jako Fialova drahota. Možná si premiér ještě vzpomene, že on sám rád užíval termín Babišova drahota a mělo to ohlas. Stejně tak má ohlas i nový název.
Drahota dusí domácnosti, ale také firmy. Mnohé to nevydržely a zavírají, jiné propouštějí a přesunují výrobu do jiných zemí. To přece premiér musí vědět, když už tak halasně prozkoumal ceny sladké pomazánky.
Vláda zajisté není všemocná, ceny určuje trh. Ale za některé věci prostě nese a ponese politickou odpovědnost.
Občanky a občané jí proto mohou snadno položit otázku, jestli je opravdu toto všechno možné vtěsnat jen do sedmi procent vládních neúspěchů.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
