Kašmír vře

Tento svazový stát totiž nikoli náhodou bývá považován za sud se střelným prachem, a to tím spíše, že podstatná část převážně muslimských obyvatel indického Kašmíru není zcela smířená s tím, že jejich země při dělení subkontinentu před více než šedesáti lety skončila v převážně hisduistické Indii, a nikoli muslimském Pákistánu.

Přesněji řečeno, poslední léta se v indické části Kašmíru přece jen zdála nadějnější. Zatímco během konfliktu probíhajícího od konce 80. let zde zemřely desetitisíce lidí, v uplynulé roky se zdály klidnější. V roce 2008 byl dokonce premiérem této svazové republiky zvolen Omar Abdullah, potomek významné muslimské kašmírské rodiny s programem, jenž měl nespokojeným Kašmířanům vyjít vstříc. Tedy méně násilí ze strany státu, a více hospodářských a jiných příležitostí. Během místních voleb dokonce k urnám přišlo na dvacet procent voličů, což byl rekord – podstatná část voličů přejících spíše separatistům k volbám nikdy nechodí na znamení nesouhlasu. Také hospodářská situace, byť neradostná, se pomalu zlepšovala. Nikdo proto nečekal výbuch nespokojenosti, který nastal 11. června.

Tehdy při demonstraci nespokojených Kašmířanů zahynul sedmnáctiletý mladík. Byl zasažen do hlavy granátem se slzným plynem, nikoli kulkou, i když protivládně naladěné zdroje tvrdí, že rána svědčí o tom, že plynová kapsle byla vypálena z bezprostřední blízkosti. Smrt studenta vyvolala další vlnu demonstrací a nepokojů, při které během uplynulého měsíce zemřelo asi 15 demonstrantů, tentokrát již opravdu při ostré střelbě.

Jaké jsou tedy příčiny nepokojů, a proč mají tak krvavý průběh?

Indické celostátní listy obviňují kašmírského premiéra Abuallaha ze slabosti a z toho, že přesouvá odpovědnost ze státu na indický svaz. K zásahům proti demonstrantům prý premiér místo policie začal volat armádu, která nemá s rozptylováním davu zkušenosti. Na omluvu armády indické listy tvrdí, že její jednotky obvykle střílely teprve až když byly v ohrožení života, protože demonstranti je bombardují kamením, a snaží se jim sebrat zbraně. Jako obvykle se v indickém tisku objevila tvrzení, že nepokoje obyvatel státu Džamú a Kašmír jsou vyvolány pákistánskými agenty.

Sami příznivci demonstrantů věc vidí jinak. Tvrdí, že armáda nemá se střelbou do davu žádný vnitřní problém, a poukazují na to, že podle kontroverzního zákona z roku 1990 jsou vojáci v Kašmíru prakticky beztrestní, pokud tvrdí, že zasahují proti teroristům. Proto se také často objevují obvinění z mučení, zabíjení a znásilňování, které údajně páchají někteří příslušníci indických armádních jednotek na kašmírském obyvatelstvu. V desetimilionovém Kašmíru jich je trvale umístěno skoro 600 tisíc, i když teprve nyní byli vojáci po patnácti letech nasazeni do ulic coby policejní síla. Premiér státu Omar Abdullah, který před dvěma lety vyvolal takové naděje, je proto nyní obyvateli svého státu považován jen za loutku v rukou centrální indické vlády v Novém Dillí.

Protivládně orientovaní Kašmířané také poukazují na fakt, že indická vláda neustále uvaluje na tento stát mimořádný stav, a navíc brání novinářům v přístupu do sporných oblastí. Do stávky, kvůli které byly v minulém týdnu zavřeny četné obchody a podniky, proto vstoupily i místní noviny, které čtyřikrát za sebou nevyšly, protože prý stejně nemohou přinášet skutečné informace.

Zahraniční analytici se shodují na tom, že přístup indické vlády je tvrdý, a svou nedílnou roli hraje i fakt, že stát Džamú a Kašmír zůstává opomíjeným svazovým státem Indie. Pouličních nepokojů se účastnili převážně mladíci, kteří strádají nejen kvůli údajnému nedostatku svobody coby muslimští Kašmířané, ale také nedostatkem naděje, že se jim vůbec někdy podaří důstojně žít po hospodářské stránce.

Naděje nevzbuzoval jen Omar Abdullah, který svůj pel ztratil, ale i celková situace. V roce 2003 byla mezi Indií a Pákistánem, které spolu o osud Kašmíru vedou spor, uzavřena dohoda o příměří, a věci se pomalu hýbaly k lepšímu. Tedy alespoň zdánlivě. Od té doby totiž mezi oběma státy vypukly přestřelky. Minulou středu také zahynuli dva indičtí vojáci při střelbě na hranicích s pákistánským státem Paňdžáb, i když v tomto případě šlo o incident bez souvislosti se současnými nepokoji.

Je vlastně s podivem, že svět je hypnotizován nepochybně závažnou krizí, jako je situace kolem Gazy, ale přesto překvapí relativně malý zájem o vývoj v Kašmíru, kde se střetají zájmy tří jaderných velmocí, a kde se už odehrálo několik válek.

Na závěr dodejme neradostný detail. Mladík, který byl zabit právě před měsícem, na počátku nepokojů, se stal nedobrovolně mučedníkem kašmírského separatismu. Když ho rodina chtěla pohřbít v rodinné hrobce, dav poštívaný separatisty se těla zmocnil s tím, že už nepatří své rodině, ale celému hnutí. To nyní navzdory, a nebo možná právě kvůli rostoucí represi bude jen sílit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.