Karty byly rozdány, ale není do nich vidět, říká o parlamentních volbách Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka
Jaroslav Hutka

„Blížil jsem se už několika pesimistickými písněmi, kterými si člověk osahává skutečnost. Musí se to potom zkusit před publikem, jestli se vyjádřil přesně a nebo nepřesně. Poslední píseň, kterou jsem k volbám psal, nazvu asi něčím obsahujícím slovo dav,“ komentuje čerstvé výsledky parlamentních voleb písničkář a hudebník Jaroslav Hutka, host Barbory Tachecí.

„Jsem zaskočený, jestli jsem se vůbec trefil. Tentokrát jsem se bál, co z voleb vyjde. Jak jsem optimisticky hovořil o rozšiřujícím se prostoru, poslední čtyři roky se zužoval. Odkláněli jsme se od Evropy a způsobovalo to ve mně závratě,“ dodává a pokračuje:


Folkový hudebník, skladatel a písničkář Jaroslav Hutka se narodil 21. dubna 1947 v Olomouci. Studoval na pražské uměleckoprůmyslové škole. Na konci šedesátých let začal vystupovat s Vladimírem Veitem (Hutka a Veit). Později se svým vlastním hudebním programem, ve kterém mimo jiné popularizoval moravské lidové písničky. Získal si velké množství příznivců, několikrát byl vyhodnocen jako písničkář roku. Byl zakladatelem a členem folkového sdružení Šafrán. V roce 1977 se zúčastnil III. festivalu druhé kultury na Hrádečku Václava Havla u Trutnova. Stal se signatářem Charty 77. Kvůli soustavné policejní šikaně (akce Asanace) opustil v říjnu 1978 Československo a žil v emigraci v Nizozemsku. Po pádu komunismu se 25. listopadu 1989 vrátil a stejného dne již zpíval na manifestaci Občanského fóra na Letenské pláni. Postupem času se z něho stal kritik české postkomunistické demokracie. Pravidelně publikuje své fejetony. Je rozvedený a má čtyři děti.

„Současná situace je velká otázka. Teprve teď se začínám ptát, jak dopadnou volby. Protože karty byly rozdány devíti stranám, ale není do nich vidět.“


Klesli jsme na úroveň dějin.Jaroslav Hutka

Zavřené hlavy

„Otevřenost hlav už tu nějak neplatí. Mnoho z nich se zavřelo. A potom jsou tu takové vyloženě komické věci, jako ta související s jakýmsi náboženstvím islám, o kterém nevíme nic a který tu neexistuje. A že se v Česku stane taková věc tak velkým tématem, že dá někomu téměř deset procent hlasů. Kdyby média nebyla tak hladová po tématu teroristických hnutí muslimů a nešířila paniku, možná by bylo méně násilí. Část z těch lidí to totiž dělá pro tu vteřinu slávy. Musíme si s tím poradit, najít zdroje, které terorismus šíří, a s nimi se vypořádat. Ale nedělat paniku, která nás znejišťuje a díky níž se stáváme psychicky cílem, aniž se nás nějaký šrapnel dotkne.“

K psaní potřebuji slunce

„Mé psaní je dost závislé na počasí a prostředí. Přes sezónu se mně psaní moc nedaří, není na to ani čas. Proto jsem toho nejvíce napsal v létě, v jižní Francii. Když jsem objevil Indii, konkrétně vesnici Agondu, do které už léta jezdím, a zjistil jsem, že se tam mohu vlastně odevzdat jen básnění a psaní, že se tam vynoří mnoho témat a je na ně čas, tak jsem šťastný. Ty dva měsíce jsou pro mě strašně významné.

S manželkou jsem tam byl třikrát, ale je tam na ni horko a všechno tam už poznala. Teď tam pojedu už počtvrté sám a zjistili jsme, že je na tu chvíli to odloučení pro nás i praktické. Mám klid, sluníčko a indické jídlo, které je skvělé a zdravé. Vyčistí to duši,“ hovoří o své inspiraci a tvorbě folkový hudebník a textař.

Trápí Jaroslava Hutku “blbá nálada“? Poslechněte si celý rozhovor s hostem Barbory Tachecí >>