Karel Hvížďala: Senát jako lakmusový papírek
Pokud chceme pochopit nezastupitelnou roli senátu v ústavních systémech liberálních demokracií, musíme si nejprve odpovědět na otázku: Co to je politika?
Klasici tvrdí: Politika je vymoženost, civilizační výdobytek. Zachází s mocí, s možností přinucovat, ale jen jako ultima ratio, jen když není zbytí. Používá raději právo, ale vyznačuje se zároveň snahou o získání souhlasu s právem, jak o tom zase přednáší Petr Pithart na právnické fakultě.
Čtěte také
Politika je tedy nekončící snaha o vytvářením rovnováhy, která je znovu a znovu narušována. Jde o věčný proces usmiřování, dohadování, o organizované smlouvání a zprostředkování. Sociolog Ivo Možný říkával, že v politice jde o trvalé úsilí a opakované získávání rovnováhy mezi spravedlností, o kterou mají usilovat politici, a efektivitou ve společnosti, o kterou usilují byznysmeni.
Politika je kompromis
K tomu je třeba pochopit nezbytnost kompromisů jako nedílné součásti každého demokratického uspořádání státu: Díky kompromisům sice nikdo se svými zájmy nebude zcela uspokojen, ale politika může pokračovat a to je cíl. Díky tomu, že demokracii jsme dostali gratis, nevybojovali jsme si ji, dodneška s takovým nekonečným a namáhavým procesem máme potíže, zvlášť když jedno hnutí vlastní byznysmen.
Čtěte také
Proto u nás vládne i institucionální nihilismus, nedůvěra k institucím, bez kterých by ale byl život nekonečně komplikovanější, protože by byl nepředvídatelnější. Instituce, mezi které patří sněmovna, Senát, justiční orgány včetně Ústavního soudu a všechny důležité státní úřady, občanům zjednodušují orientaci ve světě nebo – jak říkají odborníci – redukují komplexitu.
Jinými slovy, instituce složitost a nepřehlednost navzájem kontrolují, a hlavně, pokud dobře fungují, zabraňují osvědčeným manažerským zvyklostem, které se praktikují v soukromých firmách, kde mají vyloučit zdlouhavá řečnění, vleklá vyjednávání a kompromisy. Instituce jsou vymyšlené proto, aby vytvářely zábrany, omezení, která strukturují politickou, ekonomickou a sociální interakci, tedy spolužití.
Role Senátu
Dohlížejí na fungování právního státu – to je pojem, kterému náš premiér nechce rozumět, protože v důsledku znamená, že právu jsou podřízeni všichni, tedy i stát. Právní stát znamená, že právo je nad státem, nad politickými stranami, nad prezidentem, tedy že člověk může ve sporu se státem vyhrát stejně snadno jako může stát vyhrát nad občanem, říkávají právníci.
Fungující Senát, stejně jako Ústavní soud jsou u nás v současné době hlavními pojistkami proti autoritářskému řízení státu a podle vztahu k Senátu je možné soudit i na úmysly stran, hnutí nebo politiků. Pokud prezident, okamurovci neho komunisté by ho zrušili a premiéra nezajímá, prozrazují na sebe, že by nejraději zvrátili naše demokratické zřízení v autoritářský režim, z kterého jsme se po roce 1989 vymanili. A proto v těchto dnech kolega Alexandr Mitrofanov řekl: „Kdyby nebylo Senátu, je to na emigraci.“
Autor je publicista
Související
-
Ondřej Konrád: Senát dle očekávání nadále opoziční
O zbytečnosti Senátu se mluví od jeho ustavení v roce 1996. I když to vždy utichá, pokud v něm mají lehce navrch vládní strany, kterým tím pádem horní komora moc nepřekáží.
-
Jan Januš: Šámal bude správným ústavním soudcem, Senát by jej měl schválit
Z hlediska justice si připomínáme jedno smutné výročí. Ústavní soud už totiž není kompletní celý jeden rok.
-
Petr Holub: Senát dohlédne na premiérův střet zájmů
Dočasná senátní komise má prozkoumat střet zájmů premiéra Andreje Babiše.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.