Karel Hvížďala: Pavel Kohout, pilný kmet

To jsou slova Pavla Kohouta z jeho poslední knihy s názvem Letorosty samomluv, který letos oslaví 95. narozeniny. Za svůj život napsal 37 dramat, 21 knih a řadu dalších textů včetně několika básnických sbírek.

Čtěte také

Pavel Kohout: Popel si na hlavu nesypu, do KSČ jsem vstoupil kvůli tomu, co jsem předtím zažil

Starší ročníky si ho převážně pamatují jako přesvědčivého, akčního komunistu, oženil se ostentativně na den narozenin Josefa Vissarionoviče Stalina, a nejen zpíval, ale i skládal revoluční písničky a psal hry jako Zářijové noci, na které museli chodit povinně žáci základních škol.

Když byl Václav Havel na vojně, jak mi sdělil v Dálkovém výslechu, nastudovali tam z legrace tuto hru a sám v ní hrál zápornou roli nadporučíka Škovránka. Václav Havel pak měl kvůli tomu malér a zbavili ho funkce pancéřovníka.

Vidět svět jako divadlo

Čtěte také

Havel udělal pro tuto zemi hodně, ale současně i jemu chutnala moc, vzpomíná spisovatelka Boučková

Koncem 60. let se stal Pavel Kohout, jak mu vrozená ctižádost kázala, stejně akčním reformním komunistou i uznávaným divadelním autorem: hra August, August, august se hrávala skoro na celém světě.

Z jeho veřejných aktivit připomeňme vystoupení na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů ve dnech 27. až 29. června v roce 1967, kde spolu s Milanem Kunderou, Ludvíkem Vaculíkem patřil k nejviditelnějším autorům.

Hned první den řekl: „Myslím, že je povinností našeho sjezdu, sjezdu svazu, v němž je převážná část spisovatelů – publicistů, žádat novelizaci tiskového zákona v tom smyslu, aby právo hájit svobodu svého projevu v rámci, zdůrazňuji, v rámci ústavy, měl každý autor sám.“

Čtěte také

Pavel Kohout: Stydím se, ale po svém

Na jeho slova navázal Alexandr Kliment, který ještě tvrději žádal přijetí krátkého a stručného manifestu o svobodě slova a v němž zmínil tehdy velice důležitý a u nás zakázaný dopis Alexandra Solženicyna IV. Sjezdu Svazu sovětských spisovatelů.

Na to zase vystoupil Pavel Kohout a tento dopis přečetl. Na protest proti takovýmto vystoupením sjezd opustil tehdejší tajemník ÚV KSČ Jiří Hendrych, a tím začalo to, čemu dodnes říkáme pražské jaro, které ukončila okupace Československa v srpnu roku 1968.

Karel Hvížďala, komentátor|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

A i po okupaci Československa, kdy se stal z Pavla Kohouta, původně předsedy komunistické strany pražské pobočky Svazu spisovatelů, disident, zakázaný autor a spoluautor Charty 77, vymyslel název, o něm bylo stále hodně slyšet až do jeho nuceného, opět akčně dobře zrežírovaného, odchodu do exilu. V roce 1979 ho nepustili zpět ze služební cesty do Rakouska: přes hranici ho museli odnést před zraky kamer.

Po roce 1989 léta pendloval mezi Vídní a Prahou a poslední léta žije už výhradně v Praze na nábřeží. A ti, co mu vyčítají, že celou dobu inscenoval jako divadlo, nejspíš nepochopili, že právě díky této schopnosti vidět svět jako divadlo byl tak úspěšný dramatik.

Autor je publicista