Karel Hvížďala: Mariánský sloup jako symbol
Dne 20. května pražští radní definitivně zamítli obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze z roku 1652, o kterém se ještě v roce 2012 radnice domnívala, že bude o rok později znovu postaven.
Jak známo, stržen byl před 97 lety pod vedením anarchisty Franty Sauera 3. listopadu 1918, protože byl rozdováděným davem mylně považován hlavně za symbol Rakouska-Uherska.
Sloup, vysoký čtrnáct metrů, ale byl ve skutečnosti postaven jako dík Pražanům za ubránění města před rabováním Švédů v roce 1648 a ne jako pomník pobělohorské rekatolizace. Měl připomínat 219 padlých obránců města, mezi nimiž byla řada studentů univerzity a konec třicetileté války.
V roce 1918 šlo tedy spíše o anarchistický happening na oslavu pádu monarchie či přesněji o vandalismus: sloup v té době už byl jen uměleckou památkou. Proto jeho obnovení nejde vykládat jako hodnocení a interpretaci historie, jak připomenul hejtman Hašek, ani nejde o katolický falus, jak křičeli Piráti.
Navíc i Husův pomník, který tam stojí od roku 1915, s existencí Mariánského sloupu počítal: Jan Hus byl katolický kněz a mariánský ctitel, a proto se ze svého pomníku díval na dvometrovou pozlacenou Pannu Marii na špici sloupu, která stála na přemoženém drakovi.
Ten symbolizoval švédské vojáky: čili obě sochy tvořily zřetelný celek. Sloup zároveň sloužil k určení přesného poledního času: stín v tuto dobu ukazoval na tzv. Pražský poledník.
Bohém a přítel Jaroslava Haška Franta Sauer se k organizaci stržení, po uplynutí promlčecí doby, přiznal. Akce byla načasována tak, aby dav, který tam přišel z oslav výročí bitvy na Bílé Hoře, kde jsme slavili porážku, byl celé události svědkem.
V čele průvodu stál sociální demokrat Josef Stivín, který údajně křičel: "Jen ho sejmi!" Podle dalších svědků prý vandalismus podporovaly socialistky Milada Horáková a Fráňa Zemínová.
Milada Horáková skončila za komunistického režimu na popravišti, Fráňa Zemínová ve vězení strávila jedenáct let a Franta Sauer byl za okupace zavřen gestapem, deportován do Malé pevnosti v Terezíně, kde onemocněl tuberkulózou a brzy po válce na ni zemřel.
Rovněž Josef Stivín zemřel předčasně za protektorátu v jednašedesáti letech. Jediný, kdo to přežil, byť v poněkud potlučeném stavu v depozitáři, je socha Panny Marie: údajně je již restaurovaná a čeká až se magistrátu ujmou radní, kteří nepodléhají ideologii a ctí umělecké artefakty.
Jestli by Piráti a podobné strany měly něco dnes podporovat, tak to je hlavně bourání symbolů národovectví v nás, jak to měl na mysli i historik Dušan Třeštík, když se ptal, jestli bychom neměli zbourat pozlacenou veteš na břehu Vltavy: Národní divadlo!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.