Karel Hvížďala: Lež ve volbách a její důsledky
V běžném životě hrozí každému občanovi za křivé obvinění ze spáchání trestného činu až dva roky odnětí svobody. A ještě přísnější tresty hrozí tomu, kdo tak učiní v médiích – to pak může být pachatel odsouzen až k deseti letům. Složitější je určení trestu u pomluvy, kde se zkoumá intenzita narušení soukromí a cti.
A podobně třeba zákon o volbě prezidenta republiky v paragrafu 4 říká: „Volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech zveřejňovány nepravdivé údaje.“
Čtěte také
Jenže, jak vidíme teď v Americe, Donald Trump lže stále bez toho, aby mu to výrazně ubližovalo. A i u nás při loňské prezidentské kampani Andrej Babiš (ANO) několikrát lhal, když tvrdil, že Petr Pavel je kandidátem vládní koalice a že chce válku.
Sice by se mohl Babiš u soudu hájit tím, že nemyslel nic oficiálního, že šlo jen o sdílenou politiku. Podle právní kvalifikace pak nejde o jednoznačně lživé výroky, ale o otevřeně zavádějící polopravdy, což je ještě horší.
Někteří ústavní právníci si dovedou představit situaci, kdy by výroky byly natolik lživé, že by mohly vést k vyloučení kandidáta. To by vyžadovalo změnu zákona, o které se ve Sněmovně nehovoří.
Pouze zneplatnění voleb?
Když si podnikatel Radim Hasalík stěžoval na Babišovy výroky a strašení válkou u Středočeského krajského úřadu, dověděl se, že k řešení jeho podání nejsou místní úředníci oprávněni. A k vyjádření ještě dodali, že neexistuje žádný jiný úřad, který by k tomu byl pověřený.
Čtěte také
Jedinou možnou cestou – kromě vleklé občanské žaloby – je podle úřadů následná žaloba na neplatnost voleb. Ta ale nepřichází v úvahu, protože opakování voleb by bylo moc drahé a zaplatily by to občané. Zároveň by to ale nezabránilo viníkovi lhát v dalším kole.
Proto lži a nepravdy, které nejsou extrémní, nemohou vést k zneplatnění voleb ani přesto, že to zákon zakazuje. To tehdy potvrdil i předseda volebního senátu Nejvyššího správního soudu Tomáš Langášek.
A prý je to správné, protože kritika případné nečestnosti probíhá ve veřejném prostoru a volič má možnost sám situaci posoudit.
Sítě mění i politiku
Problém je v tom, že právě způsob komunikace ve veřejném prostoru se díky sociálním sítím, algoritmům a umělé inteligenci v posledních letech zásadně změnil: Fakta, či skutečné informace tvoří v nekonečném proudu sdělení jen nepatrnou část. A nejen občané, ale i odborníci se v této změti těžko orientují.
Změnila se substance doby a politici se této změně přizpůsobují – místo, aby se to pokusili napravit. Kdo rychle, provokativně či sarkasticky neodpoví, není citován, neobjeví se v médiích a zmizí.
Ale, bohužel, s touto situací mizí i důvěra v politiku. Do ní vstupují čím dál častěji jen lidé, kterým tato změna vyhovuje, kteří se prezentují jako fasáda.
Před tím varoval už Albert Einstein, který řekl: „Obávám se dne, kdy vývoj technologií předčí vzájemné lidské vztahy. To potom svět bude mít generaci idiotů.“
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
