Karel Hvížďala: Jiří Menzel, dítě štěstěny
„Když jsem k nám domů přivedl Hrabala a představoval mu tatínka, tak mě Hrabal přerušil, že mého otce zná. Padaly z něj historky o tom, jaký je můj vážený pan otec v hospodách nepřehlédnutelný pivní bohatýr, jak všude všechny umí královsky bavit.
Vyprávěl, jak můj ctihodný tatínek kraluje v čele stolu, všichni se řehtají jeho vtipům, a když si třeba jen na chviličku odskočí, celý stůl zhasne, ztichne a všichni netrpělivě vyhlížejí, kdy se vrátí a tu společnost zase oživí. Můj tatínek měl přesně to, co mně celý život chybí – radost z plkání, hospodský řehot.“
Čtěte také
To jsou slova režiséra Jiřího Menzela, který patří mezi autory tzv. nové české filmové vlny. Spolu s Milošem Formanem, Věrou Chytilovou, Jaromilem Jirešem, Ivanem Passerem, Evaldem Schormem a kromě dalších i Janem Němcem. Ty všechny, jak sám často říkával, vyučil řemeslu na FAMU profesor Otakar Vávra.
K filmu však žádný milostný zápal nikdy necítil. Původně chtěl být divadelníkem, ale na DAMU ho pro nedostatek talentu nevzali. Na FAMU šel z nouze, i když později se osvědčil i jako herec či jako divadelní režisér. Třeba ve Vinohradském divadle a v Semaforu.
Ve veřejnosti je známý hlavně jako Hrabalův režisér, protože zfilmoval mimo jiné Ostře sledované vlaky, Postřižiny či Obsluhoval jsem anglického krále.
Pábení diváků
K práci s Bohumilem Hrabalem, kterého knížky moc rád četl, a s kterým je po celý život spojován, se nejen znal později než jeho otec, bývalý redaktor AZ novin a autor dětských knížek o Míšovi Kuličkovi. Ale i se k němu dostal čirou náhodou: sám si ho nevyhledal.
Čtěte také
„Když se uvažovalo o natáčení Perliček na dně podle povídek Bohumila Hrabala, řekl mi o tom Honza Němec. Přihlásil jsem se, že mám o takovou práci zájem a natočil jsem Smrt pana Baltazara. Byl to můj první film a taky jsem si v něm zahrál. Potom mi nabídli Ostře sledované vlaky, které jsem dostal ještě v rukopise. Měl jsem štěstí,“ řekl mi kdysi Jiří Menzel.
A té nabídce se nemůžeme divit, protože výrazný talent Menzel projevil už v tomto krátkometrážním filmu. Hrabalova povídka byla inspirována smrtelnou nehodou německého motocyklového závodníka Hanse Baltisbergera na Velké ceně Československa v roce 1956.
Menzel pábení diváků vytahujících se, kdo z nich je větší znalec a motorkářský jezdec, se na plátně prolínaly se zpomalenými záběry závodníků. Ti se vynořovali jak v kouzelné pohádce na obzoru, za doprovodu vážné hudby.
A hned za druhý film, kterým byly už jednou zmiňované Ostře sledované vlaky, dostal Jiří Menzel v roce 1966 Oscara.
Další Vesničko má středisková, podle scénáře Zdeňka Svěráka, byl nominován na Oscara v roce 1985, a původně zakázaný film Skřivánci na niti obdržel v roce 1990 cenu Zlatý medvěd na festivalu v Berlíně. Poslední film, komedii Donšajni, natočil v roce 2013 a pak už žádnou nabídku nedostal. Pracoval hlavně pro divadlo.
Jiří Menzel zemřel 5. září 2020 po dlouhé a těžké nemoci ve věku 82 let.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
