Karel Hvížďala: Jak vyprázdněná slova vyprazdňují instituce
Když má nějaké slovo ve veřejném prostoru delší dobu větší frekvenci, stane se z něj nálepka, za niž se schová libovolný obsah. Takovými slovy jsou v současnosti mimo jiné fašismus a nacismus.
Jenže zatímco italský fašismus je spojen s 23. březnem roku 1919, kdy byly založeny Bojové svazy, termín fašismus byl odvozen od slova fascio, svaz, a zdůrazňoval absolutní stát a národ, německý nacismus je spojen se založením NSDAP v roce 1920 a byl postaven na biologickém rasismu, antisemitismu a nadřazenosti árijské rasy. Nacismus je tedy extrémní, rasistickou formou fašismu.
Čtěte také
Ale to, co dnes vidíme v Rusku, Spojených státech a v Maďarsku za Orbána, je evidentně něco jiného, a proto je používání těchto pojmenování pro tyto politické systémy zavádějící. Pokud situaci neumíme přesně pojmenovat, nemůžeme ji ani změnit, což vede vždy k apatii.
Historici se shodují na tom, že jde o ultranacionalistický protiliberální styl politiky, který volá po novém národním obrození. Národ se má očistit od cizinců a vlastních nepřátel. A protože jsou tyto režimy svázané jen s jednou osobností Putinem, Trumpem či Orbánem, nemá tato politika žádnou ideologii, je jen situační, řídí se tím, co lze v danou chvíli vyčíst z průzkumů veřejného mínění. Tyto prvky vidíme už i u Babiše, proto o něm hovoříme jako o mikromanažerovi.
Zákony pro vítěze voleb
Důsledek této změny je ale zásadní: jednání fašistů i nacistů bylo předvídatelné, což o vůdcovské politice neplatí. Jak píše Jakub Drábik v druhém vydání knihy Fašismus z roku 2025: „Místo ideologií veřejný prostor ovládá dehumanizující jazyk, vytváření vnitřního nepřítele, legitimizování nerovnosti a vytváření touhy po vládě silné ruky, jak nám předvádějí denně sociální sítě na internetu."
Čtěte také
V okamžiku, kdy jsou ze slov jen nálepky, ve veřejném prostoru přebírají hlavní roli pocity a vzrušení, které místo programu nabízejí rozzlobené veřejnosti nepřítele. Parlamentní demokracie se pozvolna vyprazdňuje zevnitř: instituce sice zůstávají, ale už jsou jen fasádou, mění se rovněž v pouhé cedule na dveřích, jsou jen většími nálepkami.
V současnosti to vidíme u nás na snaze ministerstva kultury zlikvidovat veřejnoprávní média pod falešnou záminkou, že lidé nebudou muset platit poplatky. Ve skutečnosti se jen tyto poplatky přesunou do státního rozpočtu, tedy je stejně budeme platit z našich daní, jen vláda může tyto instituce snadněji ovládat.
A podobné falešné kroky vidíme i v jiných kauzách, kam patří třeba protizákonný rozpočet ministerstva financí, jehož schvalování politici zdůvodňují předvolebními sliby. Jenže i vítěz by měl dodržovat zákony, které musí platit pro všechny. A hlavně ústava a listina lidských práv a svobod byly vymyšleny právě proto, aby střežily výkony mocných, a ne aby jim sloužily.
Pokud to nepochopíme a nepostavíme se proti tomu jako to učinili právě Maďaři, bude u nás vládnout volební autokracie, kde budeme mít ministerstvo nekultury a místo ministerstva financí pokladnu ANO.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka

