Karel Hvížďala: Brouk Pytlík, předchůdce Járy da Cimrmana

Karel Hvížďala
Karel Hvížďala

Před pár lety se na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci uskutečnila trochu recesistická konference.

A sice na téma „Brouk Pytlík a akademická obec aneb když se ráno probudím, jsem nešťastný a musím myslet na brouka Pytlíka“.

Na konferenci taky zazněl tento příspěvek: „Z hlediska rozhledu a všestrannosti brouk Pytlík zaujímá podobnou pozici jako v jiném žánru Jára Cimrman. Názor, že vědomosti brouka Pytlíka byly nespolehlivé a nesoustavné a v praktických otázkách vždy selhal, je nespravedlivý a jednostranně paušalizující.

Ostatně Ferda Mravenec také vykonával práce všeho druhu a Pytlík se na rozdíl od něj tolik nezkompromitoval spoluprací na politické propagandě, pro niž nebyl vhodným typem: viz Sekorovy knihy O zlém brouku Bramborouku z roku 1950, a Ferda Mravenec ničí škůdce přírody z roku 1951.“

Připomínám tyto nesmrtelné postavičky dětských leporel, na kterých se naše generace učila doma číst ještě dřív, než šla do školy, protože jejich autor Ondřej Sekora se narodil 25. září 1899: právě před 120 lety. Byl nejen spisovatel, novinář, grafik, ilustrátor, karikaturista, ale i entomolog a zakladatel prvních ragbyových klubů. Postava Ferdy Mravence je dle znalců do značné míry autobiografická a kresebně se inspiroval u Disney, Chaplina a Wilhelma Busche.

S Oldřichem Novým v pracovních táborech

Poprvé se objevil Ferda Mravenec v časopise Pestrý týden v roce 1927, Brouk Pytlík se v jeho leporelech začal vyskytovat až od roku 1939. Když jsem na počátku 70. let nastoupil do Albatrosu, což bylo přejmenované původní Státní nakladatelství dětské literatury, které Sekora spoluzakládal a kde na počátku působil jako vedoucí redaktor, ještě tam na něj starší redaktoři s úsměvem vzpomínali.

Nakladatelství bylo pro něj domovem a taky se tam tak choval: po příchodu do práce se prý pravidelně přezouval do bačkor. Dodnes si pamatuji asi jako řada posluchačů některé jeho knihy, které stále vycházejí: Ferda v mraveništi či Ferdův slabikář.

Ale protože Sekorova žena byla židovského původu a on se s ní odmítl rozvést, byl nejprve nucen opustit Lidové noviny, chvíli se věnoval spolu s Hermínou Týrlovou loutkovému filmu a na konci druhé světové války byl vězněn v pracovních táborech, podobně jako tam ze stejných důvodů byl herec Oldřich Nový: Oba tam založili a hráli v maňáskovém divadle.

Po roce 1945 ještě vydal Sekora Ferda cvičí mraveniště a Kousky mládence Ferdy Mravence a vstoupil do komunistické strany. Některé další příběhy Ferdy Mravence tehdy ovlivnila vládnoucí ideologie. Naštěstí my děti jsme to nevnímaly.

Karel Hvížďala

Celý život kromě vlastních knih působil i jako ilustrátor. Připomenu jen pár známých jmen, s kterými spolupracoval, byli to pánové Rudolf Těsnohlídek, Vladislav Vančura, František Langer,Jan Karafiát či Václav Čtvrtek.

Ondřej Sekora se narodil v Králově poli u Brna a zemřel 4. července 1967 v Praze. Je pohřben na hřbitově v Malvazinkách.

Autor je publicista