Karel Hašler byl vlastenec, který nade vše miloval Prahu i celou vlast, uvažuje publicista Motl

„Kumštýřem se stal jako chlapec. Už ve 13 letech se začal učit čepičářem, ale nebavilo ho to. Tehdy potkal kočovné divadlo a nabídnul jim své služby. Tak začal hrát. Byl zrovna v Lublani, co se dozvěděl, že v roce 1913 chystá režisér Kvapil hru Jan Žižka. Tak se přihlásil a roli dostal,“ vysvětluje host pořadu publicista Stanislav Motl.

Dodejme, že v Národním divadle hrál dalších 12 let, než „prošvihnul“ představení, takže ho vyhodili. Díky tomu se pak definitivně stal národním písničkářem.

Odhalený pomník písničkáře Karla Hašlera. Jeho autory jsou akademický sochař Stanislav Hanzík a architekt Pavel Kupka|foto:o.s. Písničkář

Provokatérem byl i v době 1. světové války, když v Lucerně zpíval kuplet, kterým zesměšňoval tehdejšího císaře Karla I., dočtete se udání na Hašlera. Po vzniku Československa se stal ředitelem kabaretu Lucerna, „kde začal bezohledně zesměšňovat naši nesnášenlivost, sobectví. Taky začal zpívat písně s palčivými, řezavými texty. Ty téměř chrlil,“ dodává Stanislav Motl.

Hašlera se po celý jeho život bytostně dotýkalo prostředí a poměry, ve kterých žil. Byl kritikem československých ústupků vůči Hitlerovi, takže kritizoval i tehdejší politiky, včetně prezidenta Edvarda Beneše. A dělal to tak, jak uměl, takže zpíval a zpíval.

Karel Hašler byl bytostný český vlastenec.
Stanislav Motl

Jak v knize Písničkář Karel Hašler napsal Rudolf Deyl st.: „V napjaté situaci těsně před mnichovskými událostmi zajel Hašler povzbuzovat do pohraničí. V červenci zpíval v Lidových sadech v Liberci. Odpoledne si vyšel na Ještěd, odkud mi poslal pohlednici, druhý den zpíval v nabitém sále v Jablonci nad Nisou. Henleinovci chtěli vystoupení zrušit a v 21:00 hodin zhasla v sále světla. Ale Hašler dozpíval program i ve tmě.“

Hašler stále provokoval

Při jiném vystoupení v pražské Lucerně-, kdy opět zpíval proti Němcům, byl jedním z návštěvníků tehdejší německý velvyslanec.

Ten pak lakonicky konstatoval: „Kdo je to ten Hašler? Poznamenejte mi ho.“ Slova varovná, ale jak vysvětluje Stanislav Motl: „Otázkou je, zda si Hašler nebezpečí uvědomoval, lidé tehdy totiž často netušili, kam až mohou nacisté zajít. Hašler si zřejmě myslel, že si ho nacisté nedovolí zatknout.“

Bohužel, Karel Hašler se mýlil. Zatkli ho na začátku září 1941 v Ládví, kde probíhalo natáčení filmu Městečko na dlani. Provokoval, jak vzpomínal tehdejší asistent kamery Jaromír: „Pokaždé, když skončilo natáčení, šel do hospody a tam hrál. Hlavně ty protiněmecké písně.“ Spekulace, kdo mohl Hašlera udat, se pak vedly řadu dalších let.

Čtěte také

Poklady Národního divadla: Karel Hašler dostal na hodinu výpověď z Národního divadla. Po 12letém angažmá! A víte proč?

Nejprve byl vězněn na Pankráci, pak v Drážďanech a jeho další cesta vedla do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde se stal číslem T–6581. Nejprve pracoval v punčochárně, pak byl ale přeřazen do kamenolomu. Měl tam úraz, ze kterého byla vážná nemoc a k tomu dostal úplavici, především ale ztratil vůli žít, dodává Stanislav Motl.

Zemřel 22. prosince 1941 v 62 letech. Devět měsíců po jeho smrti měl premiéru film Městečko na dlani – a měl velký úspěch.

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli byl Karel Hašler pouze českým písničkářem, Stanislav Motl odpovídá: „Byl to bytostný český vlastenec, který nade vše miloval Prahu, svou vlast.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.