Karel Barták: Ve hře o obsazení vysokých postů v EU je stále mnoho neznámých

30. květen 2024

Koncem června, tři týdny po volbách do Evropského parlamentu, se sejdou lídři 27 členských států, aby obsadili vysoké funkce v evropských institucích na příštích pět let. Už řadu týdnů se bruselská bublina baví spekulacemi, falešnými zprávami, úvahami a senzačními nápady, kdo by to měl být, za jakých okolností a podmínek a co by se muselo stát, aby to byl někdo jiný.

Jedno se zdá být jisté – nejvyšší představitelé vlád budou usilovat o rychlou dohodu. V době, kdy je v sázce bezpečnost Unie, by nebylo dobře nechávat vysoké funkce neobsazené a prodlužovat tak její neakceschopnost.  

Čtěte také

Klíčová bude nominace předsedy či předsedkyně Evropské komise; ostatní se budou od ní odvíjet. Dosavadní šéfka Komise Ursula von der Leyenová je oficiální kandidátkou Evropské lidové strany, tedy politické formace, která pravděpodobně bude po eurovolbách nadále nejsilnější.

Mohlo by se tedy zdát, že máme jasno a že zbývá už jen obsadit křesla předsedy Evropské rady a vysokého představitele pro zahraniční politiku. Tedy kouknout, kteří silní politikové z řad socialistů a liberálů jsou k dispozici, aby politický pořádek zůstal zachován.

Euroskeptičtí a ultrapravicoví poslanci

Jenže ono je to o chlup složitější. Von der Leyenová se zajisté může opřít o velmi slušnou bilanci posledních pěti let. Poslední aférky kolem nezveřejněných esemesek s ředitelem farmaceutické firmy Pfizer či kolem nadržování spolustraníkovi Piperovi při jmenování zmocněncem Komise pro malé podniky nebyly tak závažné, aby její pověst ohrozily.

Čtěte také

Horší je ovšem její pětileté soupeření s předsedou Evropské rady, belgickým expremiérem Charlesem Michelem, které přerůstalo do otevřeného nepřátelství. Podobně napjaté vztahy má také se šéfem evropské diplomacie Josepem Borrellem.

Premiéři a prezidenti členských zemí nemají rádi, když někoho posadí do vysokých evropských křesel a oni se tam pak hádají a netáhnou za jeden provaz. Podvazuje to akceschopnost Unie a dělá to ostudu. Zajisté, evropská smlouva je bohužel napsaná tak, že si tito tři představitelé zákonitě lezou do zelí.

Nikdy však nebylo napětí mezi nimi tak ostré. Von der Leyenová povýšila jednostranně svou Komisi na „geopolitickou“ a nechala se nazývat „prezidentkou Evropy“. Čtyři komisaři ji veřejně obvinili, že při rozhodování nebyla dostatečně kolegiální. To se žádnému jejímu předchůdci nestalo.

Čtěte také

Karty jsou nicméně rozdány podle pravidel. Pokud vyhrají lidovci, měli by mít nárok na tento post oni. Jenže mezi lídry členských zemí je dnes kupodivu jen málo lidovců. Nevládnou ani ve Francii, ani v Německu, ani v Itálii, ani ve Španělsku, ani v Nizozemsku, v Česku jen jako juniorní partner v koalici.

Jediným významným lidoveckým lídrem je polský Donald Tusk. Je možné si za této situace představit, že by třeba francouzský prezident Emmanuel Macron vytáhl z klobouku králíka v podobě bývalého předsedy Evropské centrální banky Maria Draghiho? Veleváženého politika nespojovaného s žádnou politickou stranou? Pokud by se to stalo, Tusk by to asi věděl dopředu.

Karel Barták, bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu, komentátor Info.cz

Ale nespekulujme. Paní von der Leyenová má našlápnuto na druhou nominaci. Pokud ji dostane, čeká ji zkouška ohněm v nově složeném Evropském parlamentu, kde zřejmě přibydou euroskeptičtí a ultrapravicoví poslanci, kteří ji nepodpoří. Proto už předem nadbíhá například Giorgii Meloniové, jejíž Bratři Itálie budou mít sílu a vliv. Rozčiluje tím ovšem socialisty a liberály, kteří se dušují, že pro ni neuzvednou ruku, pokud se bude paktovat s národoveckými konzervativci.

Takže uvidíme. Potvrzování šéfa Evropské komise je výjimečně anonymní, takže si mohou zchladit žáhu i ti lidovci, kteří von der Leyenovou nemusejí. Minule prošla většinou pouhých devíti hlasů. Máme se na co těšit.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz

autor: Karel Barták
Spustit audio