Karel Barták: V EU se schyluje k bitvě o peníze

Vyhlašoval ale, že udělá všechno proto, aby se dospělo k dohodě o příštím sedmiletém unijním rozpočtu na léta 2021–2027.

Čtěte také

Karel Barták: Nová komise by měla napravovat chyby té minulé

Zdůrazňoval, že není důvod nedomluvit kompromis nyní, protože míra neshody se časem neztenčí a pro všechny by bylo moc špatné, kdyby Unie zabředla od 1. ledna příštího roku do rozpočtového provizoria. Přesto se úspěch vpředvečer rozpočtové bitvy jeví jako velmi nepravděpodobný.

Frontová linie probíhá klasicky mezi zeměmi, které do rozpočtu více přispívají, než z něj berou, na jedné straně a těmi, kdo více berou, než platí, na straně druhé. Pro období 2021–2027 se schéma komplikuje zaprvé tím, že je třeba se vypořádat se schodkem způsobeným odchodem Velké Británie, a zadruhé tím, že Evropská unie rozšiřuje své ambice na nové oblasti.

Potřeba investic do životního prostředí, kybernetiky, umělé inteligence, nakládání s migranty či do společné obrany – do priorit vytyčených novou Evropskou komisí – naráží na dvojí odpor: jedni se nemíní zříct části dosavadních dotací a druzí odmítají platit víc než dosud. Pro předsedkyni komise by nesplnění velkých cílů kvůli nedostatku peněz znamenalo politickou blamáž.

Jedno procento příjmů členských států

Státníci budou mít na stole balíček vycházející z návrhu Evropské komise ještě z roku 2018, který počítá s výdaji ve výši 1,14 bilionu eur, a také z úspornějšího návrhu vypracovaného Finskem, které Unii předsedalo ve druhé polovině loňského roku, na 1,09 bilionu.

Čtěte také

Karel Barták: Bitva o evropský rozpočet se záhy rozhoří

Oba návrhy jsou již náběhem ke kompromisu, protože nepočítají s úplným pokrytím schodku způsobeného brexitem, poněkud omezují výdaje na zemědělství a na pomoc chudším regionům; ten druhý počítá jen s omezenými prostředky pro zmíněné nové priority. Nevyhovují nikomu. A dosud je všichni tvrdě kritizovali. 

V uplynulých měsících se jasně sešikovaly dvě skupiny. Asi 16 zemí, vesměs ze střední a jižní Evropy, vystupuje jako „přátelé koheze“ a usiluje o pokračování dosavadních dotací do zemědělství a na regionální rozvoj.

Český premiér Andrej Babiš hrál aktivní roli, dokonce jednu ze schůzek premiérů těchto států svolal do Prahy. Jejich jednota však má trhliny, už proto, že Evropská komise navrhla pro země jako Řecko, Španělsko či Portugalsko lepší zacházení než pro Česko, Polsko, Rumunsko nebo baltské státy – to Babiš opakovaně kritizoval.

Čtěte také

Karel Barták: Michel v čele EU bude mít blízko hlavně k Francii

Druhá skupina složená z Nizozemska, Dánska, Švédska a Rakouska rozhodně odmítá jakékoli navýšení odvodů do evropského rozpočtu a hájí symbolický strop jednoho procenta hrubého národního důchodu. Budou také bránit sérii relativně drobných úlev, které si ve stínu Velké Británie vybojovaly v minulých obdobích.

Blízko k jejich postojům má i Německo, i když v poslední době působilo váhavěji. Kancléřka Angela Merkelová mluvila nedávno sice o „restriktivním“ rozpočtu, ale také o tom, že je potřeba vytvořit podmínky, aby kompromis byl přijatelný pro všechny. Německo bude Unii předsedat ve druhé polovině roku a nepřeje si, aby všechny síly muselo vynaložit na dokončení rozpočtového maratonu.

O překvapení se vpředvečer summitu postaral francouzský prezident Emmanuel Macron, když vyzval k větším investicím na evropské úrovni a kritizoval omezení rozpočtu EU na jedno procento příjmů členských států. Dodal ovšem, že si není jistý, jestli bude v rozpočtové bitvě úspěšný.

Karel Barták|foto: Radko Kubičko

Navzdory těmto výrokům se v Bruselu očekává, že Francie nepodpoří „přátele koheze“, ale mohla by se zasadit o vyšší výdaje do nových společných priorit, to ale nebude vyhovovat zemím, které chtějí spořit za každou cenu. Jak Merkelová, tak Macron vyčkávají a neřadí se k žádné skupině. Představují dvě největší evropské ekonomiky, přes 40 % příjmů do evropské kasy, takže jejich postoje budou pro výsledek summitu klíčové.

Autor je publicista