Karel Barták: Je libo Ukrajinu na másle, nebo nadivoko?

Čtěte také

Pomerantsev: Rusko uskutečňuje sen o rozdělení Západu. Pravým poraženým není Ukrajina, ale Evropa

Může se totiž stát, že americké počínání bude mít jednoznačný výsledek – ozbrojená agrese se vyplácí, je to v 21. století dobrý způsob, jak ošetřit imperiální zájmy velmocí.

Evropané vědí, že Putin nebude jednat o míru s nikým jiným než s Američany. Přetvařují se proto, pitvoří se a pinoží, jen aby mohli aspoň prstíčkem ovlivnit americké postupy. Snaží se udržet jednotnou frontu podpory Ukrajině; dokonce ujišťují, že pokud budou výsledky amerického jednání pro Kyjev nepřijatelné, může se na Evropu spolehnout, že ho podrží. I když si takový scénář určitě málokterý evropský politik přeje.

Tlak na oběť

„Obávám se, že veškerý tlak je dnes vyvíjen na oběť, na slabší stranu. Kapitulace Ukrajiny je nejjednodušší cestou, jak tuto válku ukončit. Ve skutečnosti to však není v zájmu nikoho, ani Ukrajiny, ani EU, ani mezinárodní bezpečnosti,“ nechala se slyšet Kaja Kallasová, šéfka evropské diplomacie, která se v posledních dnech pouští stále častěji na tenký led kritiky Trumpovy administrativy. Však se s ní také Američané vůbec nebaví.

Čtěte také

Marek Hudema: Tradice evropské roztříštěnosti

Evropané jsou tedy ve střehu. Líbí se jim, když americký ministr zahraničí Marco Rubio po jednání s Ukrajinci na Floridě říká, že mu jde o záruky ukrajinské svrchovanosti a nezávislosti. Znepokojuje je proto, že tentýž Rubio zrušil účast na středeční schůzi ministrů zahraničí Severoatlantické aliance.

Prezident Volodymyr Zelenskyj navštívil francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Spolu pak volali Witkoffovi a také šéfce Evropské komise von der Leyenové, předsedovi Evropské rady Antóniu Costovi či generálnímu tajemníkovi NATO Markovi Ruttemu. Macron Zelenskému pomáhal s přípravou na jeho příští setkání s Donaldem Trumpem.

Evropská nejednotnost

Mainstreamoví evropští politikové dokolečka opakují, že žádný mír nelze uzavřít bez Ukrajiny a že o evropské bezpečnosti se nemůže rozhodovat bez účasti Evropanů. Vzkazují Američanům, že je také v jejich zájmu, aby mír, který případně domluví, byl trvalý a pevný, aby nebyl jen pro Rusko příznivou přestávkou vhodnou na přípravu dalších invazí.

Problém je ovšem v tom, že evropská jednota se drolí, a to i kolem takovýchto základních pravd. Nejenže Maďarsko či Slovensko fungují jako ruská pátá kolona, což jim navíc přináší sympatie Washingtonu. Ochabuje celková podpora veřejného mínění spravedlivé ukrajinské věci.

Karel Barták, bývalý dlouholetý zpravodaj ČTK v Bruselu|foto:Věra Luptáková, Český rozhlas

Stačilo sledovat minulý týden hlasování v Evropském parlamentu – celkem banální proukrajinskou rezoluci nepodpořili poslanci za české hnutí ANO, vítěze říjnových voleb. Není to zdaleka jen důsledek působení ruské propagandy, ale promyšlený tah, který má zajistit sympatie jak v Bílém domě, tak případně i v Kremlu.

Mezi členskými státy EU vzrůstá také řevnivost ohledně finanční pomoci napadené zemi. Ty vlády, které dávají nejvíc, už nehodlají přecházet mlčením skutečnost, že jiné v podstatě nesáhnou do kapsy nikdy. Tato zlá krev se bude zhoršovat, zvláště pokud se Unii nepovede najít způsob, jak Ukrajině přihrát ruská státní aktiva zmrazená v Evropě. Černého Petra si pak odnese nejen nastupující česká vláda, ale i ta končící.

Autor je komentátor Info.cz a bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu