Karel Barták: Jak Evropu rozhodil kousek plátýnka

17. květen 2020

Na co budeme nejvíc vzpomínat, až pandemie pomine? Pravděpodobně na to, jak jsme nosili roušky, jak jsme všichni vypadali jako banditi nebo postavy z Pohádek tisíce a jedné noci.

Rouška se stala společným jmenovatelem koronavirové nákazy, jejím symbolem, a zároveň jakýmsi ztělesněním rozporů a konfrontací, které ji doprovázely.

Čtěte také

Kousek plátýnka uchycený mezi dvě gumičky nebo čtyři šňůrky, ať už průmyslově, nebo podomácku vyrobený, se stal za poslední tři měsíce předmětem nekonečných diskusí, sporů a disputací. A také vytouženým předmětem, kvůli kterému se utrácely miliony, vlády se klaněly přistávajícím letadlům a podvodníci všeho druhu si mnuli ruce.

Celá Evropa na tom byla stejně. Všude roušky chyběly a skoro všude si toho nebyly vlády vědomy. Podobně jako český premiér Andrej Babiš se holedbali i politikové v dalších zemích, že ochranných pomůcek je ve strategických zásobách dost a dost. Nebylo.

Vlády se pak předháněly v objednávkách z Číny a jiných destinací a trumfovaly se navzájem s každou dodávkou. Do hry vstoupily nejen velké peníze, ale také politické čachry a byrokratická selhání, netransparentní a překotná rozhodnutí. To, co u nás dnes vyšetřuje Národní kontrolní úřad, se dělo v řadě dalších zemí.

Plošné nošení roušek

Čtěte také

Tak třeba v Belgii vyšetřuje policie nejméně sedm případů podvodů při obchodování s rouškami a dalším ochranným materiálem. Jako detektivku sledovali lidé případ belgicko-tureckého podnikatele Mahmuta Öze, který měl dodat masky z Turecka, ale nedodržel šibeniční termín, protože nedostal od belgické vlády včas zaplaceno. Byl proto zatčen, vyslýchán a v okamžiku, kdy ho pustili, od smlouvy odstoupil – a roušky nebyly.

Rumunský distributor Unifarm si stěžoval, že čínští zprostředkovatelé rušili běžně už podepsané objednávky, protože někdo jiný zaplatil během několika hodin za stejné zboží dvojnásobnou cenu.

Německo jásalo, když Číňané poslali 25 milionů roušek, ale až na konci dubna. Na francouzském letišti Chalon sur Saone jich bylo zabaveno několik tun, protože objednatel nesouhlasil s cenou přepravy, a to ve chvíli, kdy ústenky tragicky chyběly i v nemocnicích a domovech důchodců.

Čtěte také

Zatímco česká vláda rozumně nařídila občanům, aby si zakrývali nos a ústa už od půlky března, ve většině západní Evropy se k tomu úřady odhodlávaly až v květnu, a to jen omezeně, například pro obchody nebo veřejnou dopravu. Plošné nošení roušek dlouho a tvrdošíjně odmítala Světová zdravotnická organizace.

Americký prezident Trump před kamerami prohlásil, že on by na sebe něco takového nikdy nevzal. Stovka britských lékařů v otevřením dopise v listu The Times marně prosila vládu Borise Johnsona, aby roušky nařídila všem. Ve Skotsku k tomu naopak přistoupili. A také londýnský starosta Sadiq Khan zakrývání úst a nosu důrazně doporučil. I leckde jinde panuje zmatení a nejistota.

Německý veřejnoprávní rozhlas Deutsche Welle vysílá zvláštní relace o tom, v jakém režimu se roušky nosí v té které spolkové zemi. Například v Berlíně to není povinné v obchodech jako jinde, ale naopak v dopravě včetně nádražních budov. V Hesensku musí mít lidé ústenky ve frontách na jídlo před výdejními okénky, ale jinde ne. Povinnost všude platí pro děti od 6 let, jen v Sasku-Anhaltsku už od dvou let. Zmatek nad zmatek.  

Karel Barták

Každodenně přibývají do sbírky rouškových příběhů nové kapitoly. Bylo by to úsměvné, pokud by kvůli tomu zbytečně neumírali lidé. Při pohledu na všechen ten chaos a neřád doprovázející koronavirovou depresi nejde než souhlasit s těmi poslanci Evropského parlamentu, kteří žádají zavedení povinné součinnosti a koordinace evropských zemí také v oblasti zdravotnictví.

Autor je publicista

autor: Karel Barták
Spustit audio