Karel Barták: Evropská komise v čele s von der Leyenovou v prvním roce obstála

1. prosinec 2020

Evropská komise v čele s německou političkou Ursulou von der Leyenovou má za sebou první rok v úřadu. Je spravedlivé konstatovat, že žádná z jejích předchůdkyň ho neměla tak obtížný, tak krkolomný.

Po sebevědomém začátku přišel otřes v podobě nástupu koronavirové epidemie na evropský kontinent.

Čtěte také

Každý si pamatuje, že ačkoli se psal 9. březen 2020 a nákaza byla už leckde v plném proudu, nestála von der Leyenové v jejím projevu ke sto dním v úřadu ani za zmínku. O to obtížnější pak bylo vybrat tuto na mapě nevyznačenou zatáčku a přizpůsobit program, plánování i každodenní fungování nové realitě.

Dlužno říct, že to netrvalo dlouho. Kritika, která se na Brusel sesypala, byla tehdy stejně logická jako předčasná. Už během března, jak se virus rozlézal po Evropě, si Komise uvědomila, že toto není jen o masové nákaze a zdravotní krizi, ale o závažných ekonomických důsledcích – největším hospodářském propadu, jak se později ukázalo, od druhé světové války.

Nahmatala tak pod nohama pevnou půdu vlastních či smíšených kompetencí v oblastech, kde má na rozdíl od zdravotnictví znalosti, zkušenosti a odborný personál. Následoval sled konkrétních opatření ve prospěch ekonomik členských zemí – od půjček z různých zdrojů přes financování kurzarbeitu až po přímé rozdávání peněz z kohezní kasy, což například Česku vyneslo 30 miliard korun.

Skoro životní potřeba

Vrcholem tohoto snažení byl, v koordinaci s Francií a Německem, návrh fondu obnovy v hodnotě 750 miliard eur. Ovoce zde přinesla kombinace několika faktorů, mezi nimi také osobní pouto šéfky Komise s kancléřkou Angelou Merkelovou. Členské státy dostaly na stůl návrh, který byl nejen na výši dopadů pandemické výzvy, ale obsahoval v sobě zárodky či předpoklady prohloubení evropské integrace. Jeho schválení v podobě dosti blízké původnímu návrhu na červencové schůzi lídrů „sedmadvacítky“ bylo sice nesnadné, ale o to významnější.

Čtěte také

Von der Leyenové se podařilo postupem času propojit původní velké priority s těmi novými, diktovanými pandemií. Zelená dohoda pro Evropu a návrhy jejích legislativních součástí prostupuje konceptem sedmiletého rozpočtu a promítá se také do fondu obnovy, stejně jako digitální transformace a s ní související nová průmyslová politika. Komise prodávala celkem obstojně vizi, že zelená a digitální transformace nejen umožní dosáhnout uhlíkové neutrality, ale zároveň posílí globální konkurenceschopnost evropské ekonomiky.

Komise se také pustila do řady velmi praktických kroků: od nákupu roušek až po rezervaci stamiliónů dávek budoucích vakcín, které členské země vesměs uvítaly, stejně jako veřejnost; ta si podle průzkumů mínění ostatně po celou dobu přála, aby EU hrála při boji s epidemií větší roli. Na tento aspekt poukázala místopředsedkyně Komise Věra Jourová, podle které „evropská spolupráce poskytla v této věci nejen přidanou hodnotu, ale stala se skoro životní potřebou“.

Při bilancování nelze pominout obtížné a frustrující jednání o budoucích vztazích EU s Velkou Británií, stejně jako kontroverzní návrh reformy migrační a azylové politiky.

Karel Barták

V podstatě se dá ovšem říct, že Komise dosáhla většiny cílů, které si pro první rok předsevzala – a tedy že zvládla vybrat onu nečekanou koronavirovou zatáčku, aniž přitom poztrácela své priority. Pokud se v nejbližších týdnech podaří schválit sedmiletý rozpočet EU a finanční injekci v podobě fondu obnovy, vznikne solidní fundament pro příští období, na kterém bude Evropská komise moct stavět. Pro členské státy by to byla dobrá zpráva.  

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu

autor: Karel Barták
Spustit audio