Kapitalismus nutí Čechy stále víc pracovat

Tak lze shrnout - ovšem při silném zjednodušení - mezinárodní výzkum pracovních hodnot známý pod zkratkou ISSP, kterého se za Českou republiku účastní Sociologický ústav Akademie věd. Některé výsledky už publikovala jedna jeho součást, Centrum pro výzkum veřejného mínění, které se pracovním hodnotám průběžně věnuje i při jiných příležitostech. Na výsledcích ISSP je nejzajímavější, že se ho Česko účastní už podruhé a je tedy možné srovnávat, co se změnilo od roku 1997, kdy první kolo výzkumů proběhlo.

Změny jsou nápadné. Roku 1997 končilo první okouzlení kapitalismem, kdy Češi měli pocit, že zvládli transformaci. Sice si i nadále vážili v práci především jistoty, ale 37 procent z nich chtělo raději podnikat, než být zaměstnancem, a 31 procent si přálo poloviční či menší pracovní úvazek.

Nutno upozornit, že šlo o ideál, protože nikdy v polistopadových dějinách se jako podnikatel či živnostník neživilo víc, než desetina Čechů a stejné to je se zkrácenými pracovními úvazky.

Pak však nastala drsná léta, kdy Češi poznali na vlastní kůži nezaměstnanost a kdy podnikání na vlastní živnostenský list bylo často jedinou možností, jak sehnat práci.

Dalo by se říct, že tehdy skončila doba kapitalistického pracovního ráje, podobně jako předtím období ráje v socialistickém zaměstnání. Člověk mohl být za socialismu v práci spokojen. Nemusel příliš pracovat, mohl dlouhé hodiny žvanit a vyžívat se posléze po práci na záhumencích či víkendových chalupách. Zároveň byl přesvědčován oficiální propagandou, že jeho práce je lepší a kvalitnější, než u zaměstnanců kdekoli jinde na světě, zvláště v západní Evropě a Americe. Koncem osmdesátých let tomu už nikdo nemohl věřit a nastala tedy bolestivá operace, při níž se musel český zaměstnanec obrátit na druhý bok. Pochopitelně se podařila. Pracovní tempo se nemuselo příliš zvyšovat, práce bylo stále k dispozici dost a dost, a přitom Češi platili za vzornou zemi, pokud jde o ekonomickou transformaci. Při práci mohli snít o tom, jaké by to bylo, kdyby začali podnikat, nebo získali víc volného času při kratších pracovních úvazcích.

Když začaly koncem devadesátých let krachovat privatizované podniky, bylo zle. Levicové vlády našly řešení, které ovšem muselo jít mnohým proti srsti. Za vládními investičními pobídkami začaly proudit do země velké zahraniční firmy. Začaly nabízet práci, která byla navíc o něco víc placená, než v českých podnicích, zároveň však vyžadovala větší tempo. Protože šlo o průmyslové firmy, nedalo se příliš mluvit o zkrácených pracovních úvazcích. Malí čeští podnikatelé a živnostníci se octli na okraji zájmu společnosti. Naopak rostly platy státních zaměstnanců. Prostě sny o kapitalistickém ráji se nenaplnily.

Je to vidět na nejnovějších výsledcích výzkumu ISSP. Přednost podnikání by namísto 37 procent dalo už jen 30 procent Čechů. Skoro dvacet let po listopadu 1989 by 57 procent Čechů raději pracovalo ve státním podniku. Práci na zkrácený úvazek si přeje už jen jedenáct procent lidí, dvakrát méně, než v roce 1997.

Nostalgie po časech svobodného kapitalismu zdánlivě přetrvává, protože 71 procent lidí by raději pracovalo v malém podniku, což jen o 4 procenta méně, než před deseti lety. Hlavním důvodem je však podle výzkumu obava z práce ve velkých podnicích se zahraničním majitelem, kde se vyžaduje větší výkon.

Po pádu socialistického i kapitalistického pracovního ráje by se to dalo nazvat jakýmsi globálním rájem práce. Menší část zaměstnanců bude pracovat na plný výkon a s vyššími mzdami v zahraničních firmách, ti ostatní budou ve státních službách případně v menších dodavatelských firmách.

Státní služby i malé firmy jsou pro zahraniční kapitalisty nenahraditelné, protože zajišťují nezbytný servis, který není možné zajistit dodavateli z jiných zemí.

Hospodářský růst zrozený z práce zlatých českých rukou je opět obdivuhodný a tak by se dalo říct "konec dobrý všechno dobré". To by ovšem nesměla k vládě nastoupit pravice. Její reforma sníží platy ve státním sektoru, takže bezpečný úkryt přestane být finančně zajímavý. Případný únik do práce na zkrácený úvazek bude ještě víc zablokován, protože nižší výdělky budou daňově znevýhodněny. O peníze přijdou drobní živnostníci, kteří mají měsíční obrat do čtyřiceti tisíc (počítáno s podnikatelskými náklady do padesáti procent.). Lépe se budou mít jen už dnes dobře placení zaměstnanci velkých zahraničních firem, které postupně vyluxují nejschopnější zaměstnance z ostatních sektorů.

Jak se bude pracovní trh dál vyvíjet, to nejde přesně předpovědět. Jisté je však to, že končí také sen o pracovním ráji číslo 3.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .