Kapesník, symbol urozenosti

Kapesník původně nesloužil svému účelu, jak jej chápeme dnes. Ve starých dobách býval odznakem důstojenství a urozenosti. Ve starém Řecku sloužil jako módní doplněk oblečení a směl se používat jedině k otírání potu z krku a obličeje. Starořímský právník a proslulý řečník Plinius mladší učil své žáky tomu, jak si mají utírat pot z čela při přednášce. Rozhodně bylo společenským proviněním používat kapesník k utření nosu, protože rýma byla projevem nemoci a nemocný měl zůstat doma. (Což by byla i dnes ochrana před nákazou chřipkou.)

Za své rozšíření děkuje kapesník Francii. Byl považován za módní doplněk, a věnovala se mu proto velká pozornost. Měnil se jeho tvar, jednou malý, o průměru několika centimetrů a podruhé obrovský jako šátek na hlavu, vyšívaný složitými barevnými vzory. Nákladně a složitě vyšívaný kapesník míval mnohdy velkou cenu. Pro bohaté a urozené lidi se stal výrazem přepychu a došlo to tak daleko, že v roce 1595 vyšel v Drážďanech zákon zakazující používání kapesníků obyčejným lidem.

Kapesník by zůstal možná pouze doplňkovým módním předmětem, kdyby se neobjevil šňupavý tabák. Šňupali nejen mužové, ale také dámy, i když používání kapesníku na veřejnosti bylo proti dobrým zvykům. Vždyť ještě v devatenáctém století nesměly herečky na scéně kapesník používat.

Díky Marii Terezii byl nesmyslný zákon o používání kapesníků pouze urozenými lidmi zrušen. Císařovna navíc zavedla jejich povinné používání pro vojáky. Až do té doby si vojáci utírali nos o rukáv blůzy. Aby tomu zabránila, dala panovnice na rukávy vojenských uniforem přišít ostré knoflíky.

Na počátku dvacátého století se stal kapesník nepostradatelnou hygienickou pomůckou každého člověka. Není však pravděpodobně daleko doba, kdy se látkové kapesníky opět stanou módními doplňky. Jejich praktický význam potlačují v současnosti papírové jednorázové náhražky.