Kandidáti a čísla

20. prosinec 2007

Kvapem se blíží zahájení rozhodující fáze amerických prezidentských voleb. 3. ledna proběhnou tzv. primárky ve státě Iowa, 8. ledna ve státě New Hampshire, pak v Jižní Karolině a začátkem února se strhne lavina primárních voleb ve větších státech.

0:00
/
0:00

Ve výsledku se peloton kandidátů obozu velkých stran smrskne na 2-3, ostatní hodí do ringu ručník, aby zachránili zbytky volebního fondu na příště. Proto je tak neobyčejně důležitá úloha těch malých států, kde primárky probíhají jako první. Ukázalo se, že i méně známý uchazeč může doufat v úspěch, pokud se mu podařilo přesvědčit spolustraníky v titěrné Iowě a New Hampshiru, z nichž ten druhý co do počtu obyvatel není větší než Praha.

Ve svých zprávách z volebních bojišť uvádějí americká sdělovadla nikoli jedno číslo pro vyjádření okamžité popularity uchazečů, nýbrž hned čísla tři. První je údaj o celostátní podpoře, a ta se mění velmi poznenáhlu. Ještě důležitější je ukazatel nálad voličů Iowy a New Hampshiru, ten je proměnlivý a hbitý jak rtuť: místní obyvatelé jsou pyšní na svou úlohu a pokládají sami sebe za politicky nejuvědomělejší v celých Spojených státech, bedlivě sledují peripetie prezidentských debat a od toho odvozují své sympatie. Třetí významné číslo je v silné závislosti na prvních dvou, a to je množství finančních prostředků, které se kandidátovi podařilo shromáždit. Ten, kdo má zanedbatelnou popularitu, sotva dokáže přesvědčit "tučné kocoury", jak se říká bohatým sponzorům, že má skvělé vyhlídky na vítězství, byť by byl hotový lumen.

Tak republikán Mike Huckeby - konzervativní kazatel a bývalý guvernér Arkansasu - nezískal finanční podporu největších evangelických kongregací z prostého důvodu: "Guvernére - řekli mu - jste ohromný sympaťák, a my vás žereme. Jenže ve vaše vítězství zbla nevěříme, ježto čísla tomu nenapovídají." Proto si tvrdohlavý Huckeby usmyslel, že přesvědčí své bratry ve víře jediným možným způsobem: dosáhne skvělých výsledků hned zkraje kampaně, v prvních primárkách. Tam vrhnul své skromné prostředky. A skutečně: v tomto okamžiku se v Iowě dělí o druhé místo s bývalým newyorkským starostou Guillianim, který v celonárodním měřítku má nesrovnatelně větší věhlas. Ovšem na prvním místě s velkým odstupem se stále drží Mitt Romney - uchazeč pro tradičního republikánského voliče trochu podezřelý, neboť je vyznáním mormon a v minulosti byl guvernérem nejliberálnějšího amerického státu Massachusetts.

Aby překonal nedůvěru spolustraníků, vsadil Romney všechno na vítězství v Iowě a New Hampshiru. A že multimilionář Romney má peněz jako želez, zatím mu ta strategie vychází. Pro jistotu je třeba říci, že i když New Hampshire má pověst lakmusového papírku, tamější vítěz ještě nemá vyhráno. Bush Junior a Clinton Bill svého času skončili v New Hampshiru jako druzí, což jejich pozdějšímu úspěchu nezabránilo.

I když u demokratů se na dřívější primárky vrhli také kandidáti z druhé řady - bývalý senátor Edwards a bývalý guvernér Richardson - žádná senzace se zatím neočekává. Souboj se nejspíše odehraje mezi bývalou první dámou Hillary Clintonovou a vycházející hvězdou demokratů, senátorem černé pleti Obamou. Rozdíly v preferencích mezi nimi jsou stále v rámci statistické chyby. Oba dva kandidáti jsou připraveni k souboji na život a na smrt: Obama kritizuje Clintonovou mnohem tvrději než republikány. A ona mu oplácí stejnou mincí. Nejbližší týdny ukáží, zdali tato taktika zafungovala, nebo naopak, voliči je vytrestají za politikaření.

Pokud jde o zahraniční politiku, v obou táborech panuje zrcadlově opačná situace. Republikáni chutě fantazírují, jak rozbombardují Irán a z Iráku odtáhnou až po vítězství. S Irákem mimochodem republikánští uchazeči žádný problém nemají: dvě třetiny jejich voličů tuto válku stále podporují a o vítězství v primárkách rozhodují právě oni. Demokratičtí uchazeči s různou naléhavostí slibují odtáhnout z Iráku, ale mají potíže s postojem vůči Iránu. Projevit smířlivost k režimu Ahmadinežáda by bylo sebevraždou, stejně tak jako přislíbit okamžitý útok na Teherán. Proto kličkují v této otázce jak zajíci. Clintonová nedávno zvedla ruku pro rezoluci, jež prohlašuje iránské revoluční gardy za teroristickou organizaci. Okamžitě sklidila od Obamy výtku, že zase vydává Bushově vládě bianco šek na nová dobrodružství. Ovšem když se tentýž Obama vyslovil pro jednání s představiteli zemí tzv. osy zla, dostal co proto jak od spolustraníků, tak od protivníků. Podle Clintonové tím prokázal vysokou míru naivity a nezodpovědnosti, zatímco Guilliani vyjádřil domněnku, že jak Clintonová, tak Obama v případě svého vítězství pozvou na inaugurační slavnost do Bílého domu Ahmadinežáda spolu s Usamou bin Ládinem.

Volby, hold, jsou špinavou koulovačkou, ať již v Americe nebo jinde. Není to pouhý politický proces, ale také zábava, něco jako pouliční rej a lidové divadlo. Kejkle, podpásovky a kanadské žertíky k tomu prostě patří. Nedávno jeden americký komik oznámil, že hodlá kandidovat hned za obě politické strany, aby mohl "prohrát dvakrát" - a světe, div se! Nejbližší průzkumy ukázaly, že hned získal šestiprocentní podporu v celonárodním měřítku, což je více než mají někteří nadějní uchazeči. Před měsícem na svátek Halloween proběhla anketa s dotazem, který s kandidátů je lepší předlohou pro nejodpornější maškaru. Výsledek průzkumu se dal tušit: nejvyšší příčky obsadili uchazeči, kteří vyvolávají největší antipatie. Jenže čí? No přece svých potenciálních protivníků a jejich voličů. Největší odpor vyvolává maska Hillary Clintonové, která s odstupem předčila Rudolpha Giuillianiho. Jaký závěr z toho plyne, toť otázka.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.

František Novotný, moderátor

setkani_2100x1400.jpg

Setkání s Karlem Čapkem

Koupit

Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.