Kancléřka dobývá střed

7. prosinec 2007

V něčem to připomínalo sjezd německých křesťanských demokratů v Lipsku před čtyřmi lety.

Tehdy na něj přicházela Angela Merkelová jako už dobře zavedená politička, ale rozhodně ne jako respektovaná šéfka strany, natožpak aby bylo jasné, kdo CDU povede do volebního boje s hlavním cílem získat spolkové kancléřství. Když se počátkem tohoto týdne scházeli křesťanští demokraté v Hamburku, bylo možno tu i onde zaslechnout, že velká koalice se po dvou letech rozkližuje, že CDU si v ní nevydobyla dostatek autority. Když Angela Merkelová skončila svůj projev k delegátům sjezdu, dočkala několikaminutového potlesku na otevřené scéně. Podobně jako v roce 2003 najednou všichni měli možnost vidět "paní šéfovou".

Co je ještě důležitější, předložená inovace stranického programu se nedočkala vůbec žádné opozice. Jeho základem je strategická úvaha, že pokud se sociální demokraté posunují doleva, tak se demokratům křesťanským otevírá prostor uprostřed politické scény, tedy v tom místě, kde se nakonec rozhoduje o volební výhře, nebo prohře. Stačí se ohlédnout na volební rok 1998 a v konturách čerstvě narýsované orientace CDU uvidíme Schröderovu "Die Mitte", "Střed", slogan, který mu pomohl přivést po letech mocenského půstu sociální demokracii do vlády.

Kdo se chce prosadit uprostřed politické scény, musí si dát pozor, aby si při nezbytném manévrování zprava doleva nerozostřil vlastní profil. To Angela Merkelová chápe, a proto z tribuny hamburského sjezdu volala: "Nechceme už žádný socialismus!" To byla samozřejmě přímá konfrontace s čerstvým lákadlem SPD s nálepkou "demokratického socialismu". Přesně takový výpad si spolková kancléřka může dovolit, protože o ní každý ví, že reálný socialismus ve východní Německu za vlády honeckerovských komunistů zažila na vlastní kůži.

Bojovný tón se na sjezdovou tribunu samozřejmě hodí, ale stejně tak tam patří srozumitelná gesta doprava i doleva, jinak by obsazování středu ztratilo smysl. Proto kancléřka nenechala zcela zapadnout liberální inspiraci, kterou bylo možno slyšet na lipském sjezdu, kdy CDU ještě byla v opozici. Křesťanští demokraté ještě zcela nevzdali snahu zjednodušit daně, reformovat systém zdravotního pojištění a udržet hranici odchodu do důchodu na úrovni 67 let. Lavírování podmíněné velkou koalicí se sociálními demokraty si však v Hamburku rovněž vyžádalo svou daň. Proto bylo možno slyšet obranu minimální mzdy v některých sektorech vyjednanou zcela čerstvě za stávky na německých železnicích nebo kritiku velkorysého navyšování mezd manažerům, zvláště v případech, kdy firmám svým řízením přivodili problémy. Proto také bylo možno slyšet, že co se týče přistěhovalectví je Německo zemí integrace, ale zároveň zaznělo, že "kopule mešit by neměly být vyšší než zvonice křesťanských kostelů". Který člen CDU by něčemu takovému nezatleskal?

Gesta a slogany z řečnické tribuny by byly k ničemu, kdyby kulisy sjezdu byly obrazně řečeno pomalovány titulky pesimistických zpráv o stavu ekonomiky. Tady je skrytý pevný fundament německé kancléřky. Na konci listopadu ministr financí oznámil, že deficit rozpočtu Spolkové republiky bude nejnižší od doby, kdy se dvě části Německa znovu spojily v jeden celek. Výše nezaměstnanosti stále ještě není zanedbatelná, ale třeba ve zvláště prosperujícím Bavorsku už některé firmy začínají mít problémy s nabíráním nových zaměstnanců, které nezbytně potřebují vzhledem k rostoucímu počtu zakázek. Je samozřejmě možné a správné napadat vládní rozpočet například pro nedostatek úsilí ve snižování dluhu enormně narostlého vinou miliard marek a eur nalitých do východních spolkových zemí. Přesto však pocit většiny veřejnosti, že po letech stagnace je tu kus prosperity, je hlavním a nejspíše rozhodujícím trumfem, na který se Angela Merkelová může spolehnout.

"Paní šéfová" v Hamburku předvedla, že dokáže zapůsobit nejen na světové, ale i na vlastní stranické scéně. Dokud budou sociální demokraté hledat srozumitelný kurs a schopného vůdce a dokud kancléřce povane do zad příznivý hospodářský vítr, musí se Angela Merkelová bát jedině vlastních chyb.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Adam Černý
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.