Kalousek mimo vládu - výhoda či handicap?

Klasickým příkladem mimovládního předsedy u strany vládní byl svého času předseda ODA Michael Žantovský. Zvolen byl s velkými nadějemi, dokonce na celou obrodu pravice, která se na prahu přelomového roku 1997 ocitla v určité krizi. Jeho neúčast ve vládě a dokonce ani v Poslanecké sněmovně, protože byl senátorem, způsobila, že se zabýval jinými tématy, než jeho straničtí kolegové a nakonec ve funkci skončil po necelém roce a krátce na to i celá vládní pravicová koalice.

Problémy se svou neúčastí v poslaneckém klubu své strany měli po roce 1992 všichni předsedové hlavních politických stran, kteří původně kandidovali do Federálního shromáždění, největší problém ale měl šéf opoziční ČSSD Miloš Zeman. V současné době zažívá občas trpké chvíle předseda nyní opoziční ODS Mirek Topolánek, který je senátorem, zatímco hlavní politická debata se odehrává v Poslanecké sněmovně.

Nový předseda KDU-ČSL je poslancem a předsedou důležitého rozpočtového výboru, ale u vládní strany, jak bylo řečeno, se hlavní mocenské těžiště přesouvá do vlády. Potvrdil to ostatně i koaliční partner, Unie svobody, která postupovala zvláštně obráceně, její vládní místopředseda Petr Mareš se nakonec přesvědčivě stal také předsedou strany. Za KDU-ČSL zůstává vládním místopředsedou Cyril Svoboda, navíc je v čele nejvlivnějšího ministerstva, kterým lidovci disponují. JE tedy nasnadě, že Kalouskův optimismus, pokud jde o jeho neúčast ve vládě, nemusí být úplně na místě. Navíc i někteří jeho příznivci otevřeně hovoří o tom, že předseda strany by neměl být mimo vládu dlouho. A protože Kalouskův obor je spíše ekonomický, muselo by to znamenat přesun ministerstev a změnu koaliční smlouvy. I v tomto smyslu je možné čekat napětí.

Každá mince má ale dvě strany a je pravda, že navzdory už řečenému, existují i opačně argumenty a je možné jen spekulovat, které převáží. Kalousek byl vždy považován za ekonomického experta strany a obratného vyjednávače, takže se zásadních koaličních jednání, například o reformě veřejných financí, už účastnil, jak sám na sjezdu připomněl. Jako předseda rozpočtového výboru, tedy vlivný člen strany, se dostal na nejednu stranickou akci, takže má o náladách dobrý přehled. Může se proto paradoxně naopak stát, že to budou lidovečtí ministři, kdo se naopak ocitne mimo hlavní mocenský proud. Kdyby existovala nějaká jiná alternativa vládní spolupráce, mohlo by to znamenat ještě větší napětí, protože nový předseda by třeba mohl prosazovat jinou vládu. Avšak právě Kalousek několikrát na sjezdu připomněl, že vládní alternativa za účasti KDU-ČSL za současných mocenských poměrů neexistuje.

Ale co je nejdůležitější - po předsedovi Cyrilu Svobodovi, který byl kritizován právě za to, že se díky svým náročných vládním funkcím nestíhá dostatečně věnovat potřebné stranické práci, může předseda Kalousek svůj případný handicap proměnit spíše ve výhodu. Navíc problémem Cyrila Svobody nebyly jen vládní funkce, ale také absence spolehlivého stranického zástupce. V éře předsedy Josefa Luxe, také obtěžkaného vládními funkcemi, byl jeho spolehlivým stranickým zástupcem Jan Kasal, tradiční lidovecký politik, ovládající do detailu zákruty strany a nikdy se nehrnoucí do vládních funkcí. Svoboda takového svého Kasala postrádal, první místopředseda Šimonovský jím nebyl ani náhodou a navíc také šéfuje obtížnému ministerstvu dopravy.

Kalousek svého Kasala opět získal jako svého stranického náměstka a toto duo bude proto v budoucnosti velmi silné. Zbývá samozřejmě otázka, k čemu svůj vliv použijí, zda-li také ke zvýšení vlivu celé KDU-ČSL, která zdaleka ve svém současném stavu neodpovídá charakteristice moderní a životaschopné strany na vzestupu. Koneckonců, svědčí o tom už jen to, že jako strana konzervativní, s nechutí ke změně, má za dva roky už třetího předsedu. To už je ale otázka pro nové vedení. Jistý potenciál, ideový i programový, ve straně dříme. Pozici má nové vedení také docela dobrou, na rozdíl od starého předsedy má v něm spolehlivou většinu. Jak toho využije, je otázka budoucnosti.