Kabinet přežil 100 dnů

Jednak šlo o vládu, která vznikala na koaličním půdorysu, který se už jednou rozpadl. Dokonce dříve, než byla podepsána příslušná dohoda, která by vedla ke vzniku vlády. Výsledkem byl menšinový Topolánkův kabinet, který ve sněmovně nezískal důvěru. Nově rodící se koaliční vláda byla navíc v situaci, kdy disponovala pouze sto hlasy ve sněmovně a očekávalo se, že tudíž nezíská důvěru.

S pomocí poslanců zvolených na kandidátce ČSSD, tedy Pohanky a Melčáka, kabinet kritický moment nestandardním způsobem překonal a mohl začít normálně pracovat. I když slovo normálně je potřeba dát do uvozovek. Koaliční vláda se netěší silné podpoře ve sněmovně. Takže neustále balancuje na hraně mezi úspěchem a pádem. Vzhledem k tomu, že se vytvořila více než půl roku po volbách, neměla prakticky žádný čas na aklimatizaci v nové roli. Navíc si dala do vínku slovo reformní, takže se musí o některé změny snažit. Pohled na vývoj schodků státních rozpočtů jasně signalizuje, že některé reformní kroky nesnesou odklad. A není v tuto chvíli příliš podstatné, zda jde o návrhy razantní, nebo pouze nesmělé. Ať tak nebo tak, hodlá kabinet s jejich prosazením spojit svůj další osud. Což mimo jiné znamená, že v průběhu několika měsíců bude ve sněmovně vystaven dalšímu testu důvěry. Přitom z reakcí na reformní návrhy je zřejmé, že ani uvnitř koaličního tábora nepanuje euforie z představených změn. Někteří poslanci dokonce na veřejnosti vyjadřují pochybnosti, zda pro vládní návrhy zvednou ruku. Pokud tomu tak nebude, může vláda padnout.

Nejenom s reformou veřejných financí se během krátké existence musela vypořádávat současná vláda. K hladkému rozjezdu jí nepomohla například polemika týkající se případného vybudování radaru amerického systému protiraketové obrany. Také toto téma se postaralo o to, že se vláda těší relativně nízké podpoře veřejnosti. Podle očekávání podíl na moci postupně ubírá volební preference občanským demokratům. Takže je pouze otázkou času, kdy pohled do průzkumů zvýší napětí uvnitř vládní strany. To existuje od chvíle, kdy bylo zřejmé, že se v koaličním kabinetu vzdává ODS téměř bez boje významného postu ministra financí. Přitom včele tohoto resortu měl stát duchovní otec rovné daně a dalších reformních návrhů občanských demokratů Vlastimil Tlustý.

Právě rozkol mezi Topolánkem a Tlustým může do budoucna zkomplikovat život kabinetu více než se na začátku zdálo. Tlustého totiž podporují i jiní poslanci ODS. A pokud všichni nezvednou ruku pro vládní reformní návrhy, může kabinet skončit. Ostatně pohled do nedávné historie dokazuje, že koaliční vlády sociálních demokratů padaly kvůli napětí uvnitř nejsilnější strany a ne kvůli nepřekonatelným rozporům s ostatními koaličními partnery. Výměna premiérů a tím pádem i nutnost jmenování celého kabinetu a hlasování o důvěře ve sněmovně byly vyvolány postupně odchodem Vladimíra Špidly a Stanislava Grosse z čela ČSSD.

Z tohoto úhlu pohledu je pro budoucnost Topolánkovy vlády důležitější, jak se podaří urovnat spory uvnitř ODS, než polemika o dalším osudu vicepremiéra a předsedy lidovců Jiřího Čunka. I když s osobou šéfa KDU-ČSL je spojen jeden neslavný primát. Topolánkův kabinet je prvním v historii České republiky, jehož členem je člověk, který je policií obviněn ze spáchání trestného činu. Když se k tomu přidají Čunkovy neuvážené výroky na adresu Romů, jsme svědky situace, kdy proti sobě prostřednictvím médií otevřeně bojují šéfové dvou koaličních stran, tedy Jiří Čunek s Martinem Bursíkem. Vzhledem k rozložení sil ve sněmovně a k několikaměsíčnímu martyriu sestavování vlády se dá s trochou zjednodušení říci, že právě tyto okolnosti pomáhají k tomu, že se kabinet zatím nerozpadl. Zkrátka prvních sto dnů vlády potvrdilo, co bylo zřejmé už na začátku. U moci je křehký kabinet, který bude muset vynakládat hodně energie na to, aby vůbec přežil. Nelze se proto divit tomu, že mu nezbývá dostatek sil například k tomu, aby se pustil do razantních reforem, které potřebuje tato země.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .