Jourová: Česko má šanci, že zůstane i do budoucna čistým příjemcem peněz z Unie. Musí ale jednat
Jestli se Česko v příštích letech stane čistým příjemcem, anebo naopak plátcem vůči rozpočtu Evropské unie, zatím není jisté. V rámci národních programů by podle nedávného návrhu unijního rozpočtu na roky 2028 až 2034 mělo dostat zhruba stejně jako doposud. Objem společných peněz se ale má téměř zdvojnásobit.
Čtěte také
Česko totiž už nepatří mezi „chudé“ členské země. „Když se dostaneme nad určitou míru hrubého domácího produktu, zaměstnanosti a některých dalších kritérií, máme zkrátka nárok na menší peníze,” upozorňuje bývalá eurokomisařka a dnes prorektorka Univerzity Karlovy Věra Jourová v pořadu Peníze a vliv Českého rozhlasu Plus.
Záležet podle ní ale bude na dalších jednáních o rozpočtu a kritériích, podle jakých se budou peníze ve výsledku přidělovat.
„Třeba se vezme do hry fakt, že hodně pomáháme s ukrajinskými uprchlíky – ale bude potřeba trošku fantazie a tvrdosti vyjednávačů. Pamatuji si z minulého rozpočtového období, že Česko už bylo v ohrožení, že bude ,pod čárou‘, a dostaneme daleko míň,” vzpomíná Jourová s tím, že se to nakonec nestalo.
Zatím jsme víc získali
Za posledních 20 let jsme celkem získali o bilion korun víc, než jsme odvedli do společného rozpočtu. Jen loni jsme byli i po započítání z peněz na postcovidovou obnovu z fondu NGEU v plusu přes 80 miliard korun, letošní pololetí je v kladném saldu ve výši 24 miliard.
Co je podmínkou pro získání peněz z rozpočtu Unie? A jde pouhým rozdělením peněz dohonit v konkurenceschopnosti Čínu a USA? Celý rozhovor s Věrou Jourovou najdete v audiozáznamu, ptá se Jana Klímová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
