Josef Vraný, obávaný polemik a úspěšný podnikatel

Co znamenalo v roce 1926 sto tisíc československých korun? Byla to suma pro normálního člověka nepředstavitelná. Měsíční dělnický plat nepřekročil 600 korun, úředníci měli kolem patnácti set. Za bochník chleba jste dali čtyři koruny, za boty baťovských 99,90.

Čtěte také

Proč nám zakázali Agrární stranu?

A proč sto tisíc korun? Přesně tolik dokázal prý za noc prohrát v kartách Josef Vraný. Mimořádně vlivný agrárnický poslanec, novinář, majitel velkého zemědělského podniku a dokonce také spisovatel, jakkoliv o úrovni jeho próz z 20. a 30. let si můžeme myslet ledacos.

Rodák (1874) ze Stránky nedaleko Mšena na Mělnicku se na počátku 20. století připojil ke skupině mladých politiků okolo pozdějšího významného agrárníka Antonína Švehly. Vraný se výrazně zapojil do budování agrárnického tisku, stál u zrodu deníků Venkov a Večer. Účastnil se událostí 28. října 1918 a od vzniku republiky zasedal v parlamentních lavicích, ať už jako poslanec nebo senátor. Pilně přispíval do stranických novin a v roce 1922 se stal šéfredaktorem veškerého tisku agrární strany.

Vraný není milován

Podle dobových svědectví byl velmi špatným řečníkem; za dlouhá léta měl v poslanecké sněmovně a později v senátu jen několik projevů nebo interpelací. Oč méně mluvil, o to víc psal.

Čtěte také

Ján Ursíny, demokrat, který dokázal porazit komunisty

A komentátor to byl nesmlouvavý, jeho výpady zejména proti ministru zahraničí Edvardu Benešovi byly natolik prudké, že znechucovaly i prezidenta Masaryka. Vraný držel agrárnické noviny pevně v rukách a jeho stranický kolega, senátor Emanuel Hrubý jednou poznamenal, že „Vraný není milován, ale obáván“. Jako tvrdý polemik se zapojil i do výměny názorů, která vyvrcholila dnes už legendárním (a tehdy zcela marginálním) článkem z Rudého práva února 1937 s titulkem „Hitler-gentleman“.

Historik Ladislav Smejkal, který se dlouhodobě věnoval minulosti Českolipska, popisoval Vraného i jako hospodáře: v okolí České Lípy vybudoval zemědělskou společnost s centrem v Horní Libchavě, hospodařící na mnoha stovkách hektarů. Na jednu stranu dával práci mnoha Čechům, na druhé straně se prý nechával oslovovat „vysoce urozený pane“. Zemřel v Monaku v březnu 1937; podle jedné verze na selhání srdce, podle jiné se měl zastřelit poté, co v kasinu prohrál všechny peníze.