Josef Mlejnek: Nevítaný medailista ze Sudet

Diskusi o povaze čínského politického a ekonomického systému nechme nyní stranou, je dost obsáhlá a do fejetonu by se asi nevešla. Zbývá tedy tvrzení o nepatřičnosti směšování sportu a politiky. K němu sice též existuje objemná literatura, ale do krátkého zamyšlení se snad vejde připomenutí jednoho zapomenutého sportovce, jehož osud nám může cosi závažného naznačit.

Oním zapomenutým je Rudolf Burkert, který na zimních olympijských hrách ve Svatém Mořici v roce 1928 vybojoval pro Československo bronzovou medaili ve skocích na lyžích. Krom toho se stal v roce 1927 v Cortině d'Ampezzo dokonce mistrem světa v severské kombinaci (v kombinaci skoku a běhu na lyžích) a za skok si odnesl stříbrnou medaili ještě i z mistrovství světa v roce 1933 v Innsbrucku.

Jeho olympijský bronz ze Svatého Mořice má však vpravdě historickou hodnotu, neboť je první a jedinou medailí ze zimních olympiád, kterou meziválečné Československo získalo. Přesto se o Burkertovi moc neví, skoro se o něm nepíše, v českých sportovních přehledech se jejich autoři většinou omezí na kusé konstatování.

Hlavním důvodem této zdrženlivosti bude nepochybně skutečnost, že Burkert byl etnický neboli sudetský Němec. Reprezentoval Československo, neboť coby sklář z krkonošské vesnice Polaun, dnešního Polubného, byl jeho občanem, ale na svetru prý nosil znak německého spolku, který usiloval o mezinárodní samostatnost sportovců ze Sudet, jíž však nikdy nedosáhl.

V roce 1934 si Burkert zranil nohu, a jeho sportovní kariéra tak skončila, zranění ho ale též zbavilo povinnosti vojenské služby ve wehrmachtu. Možná i proto nebyl po válce odsunut a pracoval jako řidič a vlekař v okolí Tanvaldu. Teprve koncem šedesátých let emigroval do Německa, kde zemřel roku 1985 ve věku 81 let.

Burkert nyní zanechává stopu vlastně jen ve statistikách, a i z těch ho prý komunisté někdy vymazávali. Po listopadu se však vztah Čechů k sudetským Němcům rozhodně nezlepšil, a Burkert tak zůstává víceméně statistickou jednotkou, navzdory tomu, že ve své době patřil k jedněm z mála sportovců schopných prolomit drtivou dominanci lyžařů ze skandinávských zemí.

Ve statistikách je nám tedy Burkert dobrý, ale jinak se k němu jakožto k "Sudeťákovi" moc nehlásíme. Kdo se skrývá za oním "my"? Přece my, občané České republiky, dnes veskrze etničtí Češi, jimž vůbec nevadí, když Česká republika statisticky přebírá za vlastní veškeré československé sportovní úspěchy, byť se na nich podíleli i Slováci a též sudetští Němci.

Jak vidno, sport a politika, ba sport a dějiny spolu úzce souvisejí. Rozhodně pak tehdy, když na mistrovství světa či Evropy nebo na olympijských hrách sportovci reprezentují nikoliv jen sami sebe, ale svou zemi. Buď k ní mají silné citové pouto, anebo jsou alespoň jejími občany. Stát, v jehož barvách startují, se většinou jejich úspěchy rád chlubí, někdy je však z politických důvodů přestane znát, byť statisticky většinou nikoliv. A tak jako tak, státy jsou přece politickými jednotkami par excellence.

Teze o nepřípustnosti míchání sportu a politiky je tedy veskrze mylná, ba hloupá. Či, přesněji řečeno, hodně pokrytecká. Použije se totiž pokaždé, kdy je třeba zaplašit morální námitky, jež z účasti státní reprezentace na určitém sportovním podniku vyplývají.

Autor je politolog