Jiří Tichý: Vyvanutý duch Franze Kafky

Nic nového pod sluncem, tohohle geniálního spisovatelského "magora", jak se o něm jednou vyjádřil již nežijící také magor, ale s velkým M, nemohl mít bolševik v lásce. Zvlášť, když se problém tzv. odcizení, začal počátkem 60. let propírat i tuzemskými literárními periodiky v souvislosti se socialismem. Sešity pro mladou literaturu, později Sešity pro literaturu a diskusi Petra Kabeše, anebo periodikum Tvář Jana Lopatky, například. Vzpomínáte? A mezi mládeží té doby, nabírá toto záhadné slovo Kafka, na nechtěném významu.

Na významu, tehdy zahaleném v beatnicko-hippiesovském hávu. Vzpomeňme studentský majáles v roce 1965, kdy se v tehdejší Fučíkárně (dnes opět holešovickém Výstavišti) stal jeho králem americký beatnik, básník Allen Ginsberg. Otíral o sebe zvonečková cinkrlátka a my to žrali, neb jsme si v té chvíli (době, chcete-li) mysleli, že se s touhle oslňující postavou v ošoupaném baloňáku a rozčvachtaných teniskách od zítřka změní naše v opačném gardu stejně ošoupaná a rozčvachtaná životní šedivá realita. Hostující bratislavská beatová skupina Beatmen vybudila nás tenkrát protikomunisticky tak, jak se to nikdy předtím ani potom nepovedlo - Petr Janda nechť promine - populárnímu, avšak vždy konformnímu Olympiku. Věkem nevyzrálým, jevil se nám svět jak na plátno života chtivým zápalem vymalovaný odumírající socialismus, jak se nám tenkrát bláhově zdálo. Vždyť i ve Viole se to tak jevilo, když jsme s nadějně vytřeštěným zrakem civěli na Ginsbergovu černobílou polovysvlečeně zvětšenou fotku za pódiem. Tam, i po představení ven, spěchali jsme s čerstvě vydanou knížkou Franze Kafky v ruce, abychom oslňovali intelektuálně méně vybavená děvčata. Zlatá šedesátá!

Fenomén Franze Kafky, objevil se teď v souvislosti s jeho narozením i úmrtím, ale především s výročím liblické konference o něm. Rozhovory s dosud žijícími protagonisty onoho pro očistu ducha světodějného klání z roku 1963 jsou toho důkazem, a co hlavně, jsou i důvěryhodným skládáním střípků do konečné mozaiky, včetně bourání mýtů okolo některých ctihodných mužů té doby, včetně mnou váženého profesora Goldstuckera.

Post Scriptum: Nedávno zeptal se mě vnuk sochaře Zbyňka Sekala, který přijel z Paříže, kde žije, do Prahy, zda bych mu neukázal na Starém Městě místa, odkud ještě nevyvanul mystický kafkovský duch. Usmál jsem se a opáčil: "Milý Jene, duch Franze Kafky už 23 let drtí svými bantamovými koly turistický cukrkandlový pseudovláček s kravským zvoncem vedle nefunkčního komínu, jezdící ze Staromáku Královskou cestou přes Nerudovku na Pražský Hrad. Kafkův duch vane jen z pochcaných oprýskaných rohů měšťanských domů tamtéž.“ Tečka.