Jiří Tichý: Jiná barva bytí
"Celé bytí mne děsí," řekl svého času dánský filozof a svérázný myslitel Kierkegaard. Vyjádřil v těch slovech úzkost svou i mnohých v půlce 19. století, nyní nepochybně i mnoha současníků. Nesdílím jejich pocit. Současné bytí mne nejen těší, ale naplňuje i nadějí v bytí lepší, spravedlivější, lidštější. Neexistuje pouze zlo světa!
Tylovo náměstí v Praze na Vinohradech obživlo už před časem, kdy se zbarvilo čerstvou domácí zeleninou a ovocem i přirozeně barevnou tlačenkou. Uvítal jsem tuhle proměnu šedě neudržovaného trávníku v pórkovou zeleň a mrkvově oranžový jas.
Minulou neděli procházel jsem jako obvykle náměstím, a cosi na něm bylo i přes onu změnu neobvyklé. Odpočinkové zklidnění po celotýdenním vitaminózním reji, proměnilo se v pestrobarevný rej obličejů, hudby, pokrmů a pohody. Pořadatelé nazvali ten den EXOTIC FOOD FESTIVAL.
A já nasával všecky vůně a krásy světa, abych parafrázoval Jaroslava Seiferta a vzpomněl si na dávnou předlistopadovou scénku z Grébovky, kdy hoši romského původu uštědřovali tvrdou lekci nádherně vrozeného rytmu vytřeštěným slovanským dívenkám, které se alespoň obdivnými pohledy snažily vyrovnat svým snědším vrstevníkům.
A ono zas: Na Tyláku kroutily se bílé i snědší krasavice v bollywood tanci, urostlý černoch tloukl do bubínků, fragilní běloch s dredy frkal do flétny. Stánky, obklopené tuzemci i cizinci z okolních hotelů, nabízely přehršle afrických, arabských a latinskoamerických pochoutek, exotických čajů, řepové tzatziky, vůni vepřového a skopového masa, zázvorovou limonádu i saganaki. Vše prolnuté neidentifikovatelnou vůní.
Muslimka s mandlovýma očima a šátkem zahalenou hlavou podávala mi drobný šálek portugalské kávy, ohřívané na ohýnku mezi kameny, a já neodolal, odložil jsem skleničku s chilským vínem a přestal chroustat cookies z Ugandy.
Jestlipak by se té pochoutky napil pan prezident, přichomejtnul-li by se tam? Jeho pokrmový ochutnavač by jistojistě neumřel, neb tito zde nebyli převlečení ani potenciální teroristi, nýbrž lidé milující život a bytí v barevnosti.
Multikulturalismus se prý neosvědčil, přesvědčuje nás paní Angela Merkel, i Angličané a Francouzi přivírají donedávna otevřenou náruč barevným jinakostem. Taktéž někteří Nizozemci. Nesouhlasím s takovýmto řešením!
Vždyť černé vlajky islámských bojovníků, dobývajících kus po kuse Irák, masakry v Sýrii a jinde, nemohou nás přece proměnit v zabedněné odpůrce všeho jinak zbarveného, než je nám blízké. Na náplavce u Palackého mostu teď právě vyvařují Izraelec s Palestincem, na Tyláku to bylo v neděli podobné.
Raduji se, že jsem se tohodle svobodného world mumraje dožil.
Post skriptum: Dlouhá fronta u stánku se svijanskou jedenáctkou mě nezaskočila, nesdílím onen příměr tzv. Čecháčkovství, jak jej svého času nastínil Václav Černý a přebral jiný pan Václav. Jen mi těch lidí bylo líto za nevyužitou příležitost okusit jinou barvu bytí.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
