Jiří Stránský: V týhle kabárně vy se mi určitě lívilo
Když do uranových lágrů vletěly mrazy, ohřívali jsme se vzpomínkami na horká léta. Ty moje se týkaly statku mých prarodičů, kam jsme spolu s bratry jezdili v létě na prázdniny.
Pokaždé jsem se už napřed těšil na kočího pana Štáfka, který mě vlastně dodnes fascinuje (ač už dávno dávno mrtvý). Například místo B říkal V. A naopak.
Jiří Stránský: Zdi a ostnaté dráty na hranicích
Dobrý den všem, co poslouchají a jako já vědí, že se nám od loňského slunovratu prodloužil den už málem o půl hodiny.
Miloval sloveso šmodrchati ve všech jeho tvarech. Pivo bylo píbo – každý z vás by určitě vydoloval v paměti nějaké slovo s V nebo B, která by se i teď ohromně komolila, a musím dodat, že v celé naší rodině se to už po několik generací uchytilo.
Podlouhlým buchtám z bábovkového těsta (které dodnes milujeme a dodnes patří k vybavení našich kuchyní a bůhvíproč jim dodnes říkáme bušty) ve formách v délce od 20 do 40 centimetrů, v nichž se dávají do trouby. Na vlastní uši jsem slyšel pana Štáfka loudit v kuchyni (kam o své dobrovolné vůli naštípal a nanosil dříví do obřích kamen), jestli tam někde nezůstal, třeba i bokoralej kus tý vávobky… a měl při tom málem vlhké oči.
To oni nevidí, jak to zašmodrchali?
Byl nejen kočí, ale i silák, který – aby nemusel koně složitě tahat opratěmi, aby patřičně otočili velký žebřiňák – radši vůz vzal do teplejch i když byl něčeho plný, nejčastěji sena či slámy či snopů, a nasměroval i s koňmi, jak potřeboval.
Jiří Stránský: Aby nám falešná politika nekazila vztah k muzice
Jen tři večery před prvním adventním koncertem České televize vás všechny moc rád zdravím.
Uměl dobře číst i psát, protože vozil pana faráře k pohřbům a svatbám a křtům a pan farář ho k tý inteligenci přivedl, takže mi pan Štáfek občas vyprávěl, co zrovna čte. Pamatuju si z toho ne příběhy, ale zvuk jeho hlasu, z kterého asi čišelo, jak ho čtení bavilo.
Říkám to i proto, že se občas způsobu jeho řeči nějaký opilec odjinud vysmál (samozřejmě někým navedený) a pak letěl z hospody hlavou napřed s doporučením, aby si myslel, že dělá šipku do rybníka.
Prý úžasným způsobem komolil latinská slova pana faráře, dokonce je prý vkládal místo českých slov do písní, když po těch pár pivech (někdy přikrášlených něčím tvrdším za něco, co někomu odvezl či dovezl) radši pomalu kráčel domů.
Mluvím o panu Štáfkovi, že mi ho onehdy připomněl nějaký pán, co se svým přítelem kráčel přede mnou a najednou se zastavil (a já do nich málem vrazil) rozhodil ruce a zvýšil hlas: To oni nevidí, jak to zašmodrchali? Vlastně nic neřekl, ale pro mě to bylo velmi srozumitelné. Jistěže všichni víme, že to ti ONI vidí až běda, a proč.
Šli jsme kolem kavárny. Jako bych pana Štáfka slyšel: V týhle kabárně vy se mi určitě lívilo…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
