Jiří Stránský: Krásné Vánoce přeju

Až potom ta slečna, co se ptala, řekla, že advent je od latinského slova advenire, neboli přicházeti ve tvaru příčestí přítomného, a sebekriticky přiznala, že při příčestích asi ve škole chyběla, protože jeden pán jí řekl, že v tom případě by příčestí mělo znít adventus. V každém případě pak řekl kardinál Vlk, že advent je přípravou na narození Krista. A že advent je spojen s odříkáním, protože Ježíšovi rodiče to s jeho narozením vůbec neměli jednoduché, a to současné odříkání by mělo být jen aktem dobré vůle, že jsme toho schopni i dnes.

Jeden můj sarkastický kamarád sice tvrdí, že advent vymyslely supermarkety, aby k nim před Vánoci chodilo kupovat co nejvíc lidí i proto, že v tom hnusném počasí se jich nikde jinde neohřeje tolik najednou než u nich, ale zároveň přiznává, že nejspolehlivějším protestem proti hromadnému nakupování je právě odříkání. A že někdejší postní pátky i v bohatých rodinách byly určitě účinnější než tisíce návodů jak - za drahé peníze - hubnout.

Ano, ano - taky připouštím, že ten předvánoční čas plný světel a stánků se vším možným až po opečené kaštany, co dovedou hřát v kapse velmi dlouho, je krásný a hřejivý. Ale pořád se nemůžu zbavit podezření, že ty tisíce světelných girland a různobarevných světel mnou manipulují a že mi proto jakési demokratické pomyšlení, že Vánoce si může každý slavit, jak chce, proti tomu moc nefunguje.

Až jsem konečně přejížděl půl Prahy tramvají a při tom jsem se od jedné paní (která svá slova nemířila na mě, ale na jinou paní) dozvěděl, že Vánoce - například - jsou taky Velikým Utěšováním Špatných Svědomí. Že rodiče utrácejí strašné peníze za co nejúžasnější dárky, aby svým dětem vynahradili všechen ten čas ostatních osmačtyřiceti týdnů, kdy se svým dětem nemohli věnovat, honíce se za penězi, jimiž pak vyplácejí svá špatná svědomí. A že ti rodiče jsou podobni politikům, pro něž jsou (bez ohledu na datum) Vánocemi všechna předvolební období, kdy se snaží uplatit voliče dary, které si voliči sami předplatili svými daněmi. Nakonec ta paní řekla, že jedním z nejkrásnějších dárků, které kdy dostala, byla větývka jedle od malého klučíka v jednom parku, kde odbíhal od své maminky a rozdával ty větývky všem, co potkal, s přáním krásných Vánoc. Jen tak. Aby viděl - jak mu to zřejmě poradila maminka - jak se lidem do očí vrací radost.

A já se pak vracel domů a do všech možných pomyšlení se mi vnutila i vzpomínka, jak nás otcové a dědové současných komunistů v uranových lágrech o Vánocích tvrdě trestali i za sebemenší větývku jehličí, kterou u nás při prohledávání našli. Takže i já jedny Vánoce strávil v takzvané korekci - malinké cele jen s pryčnou a jednou tenkou dekou, zato bez kamen a s jednou základní dávkou jídla na tři dny.

Možná i proto dodnes Vánocům taky říkám svátky návisti. V takových chvílích jako byla ona korekce téměř s naprostým půstem bylo dobré si být jist, že na onom území totální (a totalitní) třídní nenávisti mohla mít navrch jenom ještě silnější návist. O to víc jsou k politování všichni ti, co si div neuplivují před všemi, co moc dobře vědí, co všechno znamená láska, co znamená pravda. Přeju Vám krásné a pohodové svátky a do nového letopočtu vám přeju, aby se především plnila vaše přání.

Autor je spisovatel