Jiří Stránský: "Benefit" aneb Na okraj plánované stávky
Mám pro vás dobrou zprávu: konečně opravdu vím, co je benefit a komu náleží a komu ne. Než mě komunisti těsně před maturitou vyrazili ze školy, s velikým sebezapřením jsem šest let dělal, co šlo, abych měl co nejlepší známku z latiny. Byť jsem ji vlastně nenáviděl, přesto jsem se ji nerad, ale poctivě učil, jako by cosi ve mně vědělo, že i latina jednou bude jedním z mých benefitů coby základ mých jazykových schopností.
A právě z latiny vím, že slovo benefit (po latinsku beneficium) znamená prospěch, užitek, výhodu, pomoc, dobrodiní, taky však peněžní dávku, odškodné, náhradu, příspěvek (například mateřský). Taky už díky médiím víme, co je benefiční koncert či vystoupení nějaké hvězdy (ať už jakékoliv), to ovšem víme ne díky latině, ale angličtině, respektive američtině, kteréžto dva sesterské jazyky si toto slovo přivlastnily a používají je především v šoubyznysu s přesahem i do serioznější kultury. V američtině (v té především) sloveso to benefit má ovšem dva zcela protichůdné významy: prospívat, přinášet prospěch (to na straně jedné) a mít prospěch, mít užitek, těžit (na straně druhé).
Protože vím, že nejvíce práv a nároků a svobod vydobyli pro odborové hnutí severoameričtí odboráři (a ne - kupodivu - odboráři sovětští, jak si dodnes myslí mnoho našich postarších soudruhů), tuším taky, že asi věděli, proč neprotestovat proti tolik protikladnému významu slovesa to benefit. Nemohli samozřejmě při tom vydobývání tušit, že čeští odboráři na začátku roku 2010 význam slova ještě obohatí. O nedotknutelnost. To neříkám proto, že bych záviděl či vyčítal, či oboje. Vyslovil jsem to slovo spíš proto, že se mě po celý život nějaká nedotknutelnost mých spoluobčanů hodně dotýkala. Především - samozřejmě - proto, že má dotknutelnost (a milionů dalších) jim jejich nedotknutelnost zajišťovala. A potvrzovala - jak by taky ne, když bez nás dotknutelných oni by nemohli být nedotknutelní.
Poslouchal jsem předáka odborů, jak u Václava Moravce pokud možno co nejprostšími slovy připomínal práva odborů na veškerou jejich existenci a především na stávku. Čekal jsem, že člověku věcí neznalému vysvětlí i důvody ke stávce. Taky připomněl, že toto všechno je výdobytkem demokracie a že o demokratičnosti či spíš o schopnosti politiků být demokraty a chovat se demokraticky má své pochybnosti. V tom jsme spolu zajedno, s tím problém nemám - mám problém s tím, proč vůbec stávkují.
Původně jsem myslel, že dopravcům chce stát vzít jejich výhody. Režijní jízdenky pro ně i jejich rodiny, laciné pobyty včetně rekreačních - to všechno platí už dávno a možná i kvůli pomyšlení, že bych mohl jezdit zadarmo vlakem, jsem v dětství chtěl být chvíli železničářem, ale - naslouchaje oné polední debatě - jsem s lehkým zpožděním pochopil, že o všechny tyto výdobytky neboli BENEFITY vůbec nejde. Že jde o nějaké jejich zdanění a to že nepřipadá v úvahu.
Nerozumím tomu. U benzínu neplatím jen za jeho schopnost pohánět auto, ale i za možnost ho odbírat. U rohlíku jakbysmet. Nerozumím tomu! Ať mi někdo vysvětlí, proč mám kromě toho benzínu a rohlíku platit ze svých daní i nějaký úkon, který způsobí, že někdo nebude zdaňovat své benefity? Nebo jak to je, sakra?! A to vše ještě vydobyto způsobem, který způsobí, že kvůli stávce za nezdanění benefitů budu nucen vynaložit bůhví kolik litrů proto, že veřejná doprava se zasekne a já se někde posunu vlastním autem?
Je to proto, že tím, že mám auto, mi to vlastně patří, protože - jak jsem se taky dozvěděl - odboráři jsou (zase už) na opačné straně barikády než jsem já především proto, že nejsem odborář a že nemám benefity. A že mám auto? Proto na ně mám připlácet, nebo co? Ať mi to někdo vysvětlí! Ať mě nějaký vrchní odborář přesvědčí, že a proč to takhle musí být. Nejlépe jejich Nejvyšší Šéf, jenž díky tomu, že je Šéf, je i senátorem s požehnaným platem, či spíš apanáží.
Benefit znamená určitý prospěch. Ten na mou duši odborářům přeju. Ale ne na můj úkor. Ne na úkor mých dětí a jejich dětí. Benefit je dobrý. Urvání jakéhokoliv žvance na úkor druhých dobré není.
Autor je spisovatel
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.