Jiří Rusnok
Ještě předevčírem řekl předseda poslaneckého klubu sociální demokracie o Jiřím Rusnokovi, že se "cítí být nějakým způsobem ukřivděn", nicméně že je "platným členem klubu a že je otázka času, kdy to tak nějak přebolí". Den na to se Jiří Rusnok vzdal poslaneckého mandátu a předseda ČSSD řekl, že ho to nepřekvapilo. Vicepremiér Pavel Rychetský dokonce spekuluje, že jeho bývalý kolega má zřejmě lukrativní nabídku, mnohonásobně převyšující žold poslance.
Nemělo by se ale pominout, jak své odstoupení vysvětlil sám Jiří Rusnok. Řekl, že mnozí jeho kolegové měli stresy z jeho samostatnosti a že by jim nerad takové potíže dělal. Upřímně řečeno, nezdá se, že by politikové příliš chápali, o co se bývalý ministr financí, pak ministr průmyslu a obchodu, posléze kandidát na předsedu ČSSD a nakonec řadový poslanec v politice snaží. Zřejmě je pro ně obtížné uvěřit, že by se mohlo jednat o politického romantika, který odmítá akceptovat poslaneckou matematiku, založenou na jednotě poslaneckých klubů.
Jiří Rusnok ale pravděpodobně právě takovým politickým romantikem je a způsobilo mu to dvojí problém. Z jedné strany se mu nechtělo být pouhým kolečkem v koaliční stranické mašinérii, z druhé strany pak věděl, že se svým chápáním mandátu poslance, odpovědného nikoli straně, ale svému svědomí a přesvědčení, je ve sněmovně bílou vránou. Nemohl přehlédnout, že mezi poslanci za ODS a KSČM, tedy v opoziční stranické mašinérii, chybí někdo, kdo by ho svou nezávislou náturou, řečeno poslaneckým slangem, "vypároval", čili věren svému svědomí podpořil vládní koalici v tom, co se jemu, Jiřímu Rusnokovi, příčí. Za takové situace se zásadový člověk nemůže účastnit politiky, aniž by pozbyl sebeúcty. A to by tak nějak nepřebolelo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
