Jiří Pehe: Opakované paralyzování sněmovny může ukončit jen změna jejího jednacího řádu
Před třemi měsíci opoziční hnutí Svoboda a přímá demokracie dokázalo s využitím obstrukcí v podstatě paralyzovat jednání sněmovny, aby zabránilo přijetí zákona o korespondenční volbě. Pandemický zákon, kvůli kterému SPD též obstruovala, se nakonec podařilo schválit až po dlouhém vyčerpávajícím jednání. Hodně se tehdy mluvilo o tom, že bude možná třeba upravit jednací řád sněmovny tak, aby obstrukce omezil či zcela vyloučil.
Odborníci upozorňovali, že obstrukce v minulosti často mařily schopnost vládních většin přijímat zákony i v některých sousedních zemích, které nakonec přistoupily ke změnám jednacích řádů v jejich parlamentech.
Čtěte také
Jako příklad hodný následování bylo zmiňováno zejména Rakousko, kde kupříkladu předseda dolní komory parlamentu rozhoduje, jaké body budou zařazeny na program jednání dolní komory.
Upozorňovalo se i na praxi v některých zemích, kde je buď omezena délka vystoupení jednotlivých poslanců, nebo dokonce postoje jednotlivých stran může prezentovat jen šéf příslušné frakce. Popřípadě může předseda parlamentní komory odejmout slovo poslancům, kteří nemluví k věci.
Úprava jednacího řádu
Někteří členové české vládní koalice začali možnost změny jednacího řádu připouštět, ale jakmile se podařilo schválit pandemický zákon a krátce poté vše přehlušila ruská invaze na Ukrajině, na debatu o změně jednacího řádu se zapomnělo.
Čtěte také
Tři měsíce po poslední paralýze sněmovny kvůli obstrukcím jsme tedy opět v situaci, kdy už nejen SPD, ale nově i hnutí ANO chtějí zabránit přijetí některých zákonů s pomocí obstrukcí. Poslanci vládní koalice na opoziční hrozby obstrukcemi reagovali tak, že tentokrát prý vydrží i sebedelší jednání. Někteří se na veřejnost snažili udělat dojem tím, že si do svých kanceláří přinesli spací pytle.
To je zcela absurdní situace. Vládní většina má samozřejmě dát opozici možnost se k návrhu toho kterého zákona vyjádřit, ale nakonec má být schopná v relativně krátké době o takovém návrhu hlasovat.
Je jasné, že obstrukcím, možná ještě úpornějším, než jakých jsme svědky v posledních dnech, by vládní většina čelila i v případě snah přijmout novelu jednacího řádu. Ale nebylo by lepší tento souboj vybojovat, i kdyby měl trvat týdny, a pak se s novým jednacím řádem konečně pustit do produktivní legislativní práce?
Čtěte také
Námitkám opozice, že by změna jednacího řádu byla nedemokratickým pokusem zadusit demokratickou debatu, se přitom lze snadno bránit poukazováním na země, jako je Rakousko či Německo. Může kdokoliv věrohodně argumentovat, že se jejich parlamenty řídí nedemokratickými pravidly?
Navíc by úprava jednacího řádu byla v dlouhodobé perspektivě výhodná i pro současnou opozici. I hnutí ANO v minulém volebním období muselo čelit obstrukcím stran, které nyní tvoří vládu. A mohlo by tak mít jisté pochopení pro úpravu jednacího řádu, která by obstrukce omezila, pokud bude ANO opět ve vládě.
Možná ale poslední kolo obstrukcí přeci jen přinutí zákonodárce uvažovat systémověji. Přespávat ve sněmovně kvůli obstrukcím se sice může někomu jevit jako projev odhodlání schválit potřebné zákony, ale většina občanů se dívá na takové divadlo se skepsí. Navíc vládní koalice riskuje, že nebude-li schopná kvůli obstrukcím prosadit své priority, voliči nakonec ve volbách ztrestají mnohem pravděpodobněji ji než opozici.
Autor působí na New York University Prague
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
