Jiří Pehe: Návrh STAN na jmenování Jozefa Síkely na post ministra vyjevuje slabiny české politiky
Poté, co se Věslav Michalik (STAN) vzdal kvůli nejasným podnikatelským aktivitám kandidatury na post ministra průmyslu a obchodu, navrhlo hnutí Starostů a nezávislých místo něj širší veřejnosti dosud neznámého Jozefa Síkelu. Dozvěděli jsme se, že Síkela je úspěšný bankéř a investor. Bohužel i navzdory tomuto ujišťování představitelů hnutí STAN budí jeho nominace rozpaky. A to hned z několika důvodů.
Především ukazuje na jistou personální vyprahlost českých politických stran. Ty by měly být schopné, když už k tomu po volbách dostanou příležitost, generovat do ministerských pozic lidi, kteří se přinejmenším nějakým způsobem zapsali do povědomí veřejnosti politicky. Jenže se opakovaně ukazuje, že většina českých politických stran je personálně takříkajíc podvyživená.
Čtěte také
Nikdo se asi nedivil, když pozici ministra průmyslu a obchodu svěřil Andrej Babiš v minulé vládě podnikateli Karlu Havlíčkovi (oba ANO). Babišovo hnutí nikdy nebylo skutečnou politickou stranou, ale projektem bohatého podnikatele. Ten coby sám údajně nepolitik obsazoval důležité pozice ve vládě lidmi, které představoval jako odborníky. Vládnutí považoval za manažerský projekt.
Jenže hnutí STAN je součástí koalice pěti stran, která porazila Babiše i kvůli slibu, že do české politiky přinese změnu. Součástí této změny, lze argumentovat, by měl být i návrat k politice. Což kupříkladu znamená, že ve vrcholných vládních pozicích by měli být lidé, kteří mají politické zkušenosti. Veřejnost by je měla mít možnost posuzovat i na základě jejich předešlého politického angažmá.
Personální vyprahlost stranické politiky
Funkce ministra je především funkce politická. Pokud má ministr v oblasti, kterou jeho ministerstvo spravuje, odborné zkušenosti, je to jistě přidaná hodnota, ale nic to nemění na tom, že musí být především zdatným politikem.
Čtěte také
Příklady některých odborníků, kteří se bez větší politické zkušenosti stali ministry, sice ukazují, že se řada z nich právě s pomocí ministerského angažmá nakonec politiky stala. Již zmiňovaný Havlíček je nyní poslancem ANO. Podobně se političkou stala jeho vládní kolegyně Alena Schillerová.
Anebo Jana Maláčová ze sociální demokracie, která před svým nástupem do čela ministerstva práce a sociálních věcí měla jen minimální politické zkušenosti.
Jenže by to v dobře fungující demokratické společnosti mělo být spíše naopak. Člověk nastupující do postu ministra by neměl být politicky nepopsaným listem. Navíc je důležité, aby měl určitou vlastní politickou bázi ve straně, která ho nominovala. Jinak může být snadno manipulovatelnou a nahraditelnou loutkou v rukou stranických šéfů.
Čtěte také
Výběr Síkely na post ministra navíc naznačuje, že STAN nemá mezi svými známějšími politiky ekonomické odborníky. Skutečnost, že i přes tento personální deficit nakonec zůstal výběr šéfa pro ministerstvo obchodu a průmyslu na hnutí Starostů a nezávislých, pro změnu ukazuje, že klíč, podle nějž si pět stran rozdělilo ministerské posty, je poněkud rigidní.
Politiky s ekonomickou expertízou by mohla nabídnout třeba TOP 09. Zmínit můžeme třeba jejího europoslance Luďka Niedermayera. STAN má pro změnu přebytek lidí se zkušenostmi ze státní správy a lokální politiky, takže je s podivem, že ministerstvo pro místní rozvoj získali Piráti. A tak dále.
Jinými slovy: Vzhledem k jisté personální vyprahlosti stranické politiky u nás mohl být při rozdělování postů ve vládě možná použit flexibilnější klíč, který by umožnil, aby politické strany nemusely do důležitých ministerských postů vybírat politicky neznámé a neosvědčené odborníky.
Autor působí na New York University Prague
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
