Jiří Pehe: Krajské volby vyjasnily poměry v opozici

A v podobě nového hnutí bývalého lídra Milionu chvilek pro demokracii Mikuláše Mináře vtrhne na politickou scénu zřejmě i úplně nový subjekt se slušnou nadějí se dostat do Sněmovny.

Čtěte také

David Klimeš: A už se perou

Způsob, jakým se poměry v české politické opozici projasňují, není bez historické a politické logiky. Koalice ODS, KDU-ČSL a TOP 09 by reprezentovala strany, které hrály významnou úlohu v procesu transformace v 90. letech. TOP 09 se sice zformovala až po skončení transformace, ale vznikla odchodem konzervativního křídla z KDU-ČSL a její čelní politici byli s devadesátými lety spojeni.

Piráti i STAN jsou novější uskupení – přinejmenším v tom, že vznikly až po skončení transformačního procesu. Zejména Piráti také reprezentují generační změny v české společnosti. Jejich voličskou základnu stejně jako členstvo tvoří mladší lidé.

Voliči, kteří by chtěli volit v příštích sněmovních volbách současné opoziční subjekty, tedy mají na vybranou mezi pravicovými, spíše konzervativními stranami reprezentujícími znovuzrození české demokracie v 90. letech a novějšími liberálními stranami, které jsou více spojeny s posttransformační generací mileniálů a zejména v podobě Pirátů reflektují i nástup nových technologií a výzvy globalizace.

Souboj čtyř formací

Minář v prohlášení, jímž oznamuje vstup do politiky, napsal, že česká společnost je zaseknutá v „devadesátkách“, a chce se proti tomu vymezit. Jenže realitu nedefinoval tímto prohlášením úplně přesně: zhruba polovina české společnosti se zdá být „zaseknutá“ spíše v jakési normalizační nostalgii, tedy v osmdesátkách, použijeme-li Minářovo výrazivo.

Čtěte také

Ondřej Konrád: Minářovy horké chvilky pro malé strany?

A Andrej Babiš (ANO) těchto nálad postkomunistické části společnosti umně využívá. I proto není náhoda, že vládne s podporou komunistů a ve svém duchu dosti postkomunistické sociální demokracie.

Dá se předpokládat, že možná koalice ODS, KDU-ČSL a TOP 09 bude mít o dost těžší práci přesvědčit voliče, že ji mají podporovat jako alternativu k Babišovi, než případná koalice Pirátů a STAN. Příliš mnoho lidí u nás považuje politické projekty, které se pojí s obdobím transformace v 90. letech, za věc minulosti. Navíc je to minulost v jejich očích problematická, na níž se dost podílela zejména ODS.

Čtěte také

Petr Fischer: Krajské wishful thinking

Babiš může útočit na tuto koalici, pravděpodobně dost úspěšně, právě z těchto pozic. Více starostí mu dělají Piráti a STAN. Nejsou to tradiční strany, o nichž s pohrdáním mluví. Dokonce prozradil, že původně chtěl s Piráty spolupracovat. Nyní, když mu dali košem, požadují vyšetření jeho konfliktu zájmů a ukázali v krajských volbách skutečnou sílu, na ně začal útočit jako na bezmála levicové radikály.

Jaké politické karty budou v příštím roce na stole, začíná tedy být jasné. Zároveň je jasné, že i kdyby koalice Pirátů a STAN Babiše porazila nebo skončila druhá a chtěla ho při formování vlády obejít, bude potřebovat pomoc přinejmenším jedné ze stran, které jsou spojeny s étosem devadesátek. Anebo pomoc Minářova nového subjektu (pokud uspěje), který, zdá se, se chce od étosu transformačního období odstřihnout.

Jiří Pehe|foto:Luboš Vedral

Máme před sebou tedy možný souboj čtyř formací: tábora postkomunismu reprezentovaného Babišem a jeho spojenci; koalice, jejíž kořeny jsou spojeny s obdobím transformace v 90. letech; koalice novějších posttransformačních hnutí Pirátů a STAN; a možná i nového hnutí, v jehož čele by stanul politik narozený v roce 1993. 

To není špatná nabídka. Poněkud strnulá česká politická scéna se, jak se zdá, dává do pohybu. Možná se blýská na lepší časy.

Autor působí na New York University Prague