Jiří Leschtina: Vystrojme pohřeb Visegrádu

Čtěte také

Visegrád nejsou jen summity premiérů. Je to kulturní a historická soudržnost, věří v budoucnost platformy Magda Vášáryová

Připomeňme si, že visegrádská trojka (a po rozdělení Československa čtyřka) vznikla před dvaatřiceti lety s jasným cílem. A tím byla spolupráce Polska, Maďarska, Česka a Slovenska na jejich cestě do Severoatlantické aliance a Evropské unie. Nutným předpokladem na této společné pouti bylo sdílení základních hodnot liberální demokracie, vlády práva a občanských svobod.

Už v půli devadesátých let ale byla visegrádská spolupráce uložena k ledu, když se Slovensko pod autoritářskou vládou Vladimíra Mečiara začalo přimykat k Rusku. A když poté, co přestalo splňovat základní demokratická měřítka, bylo vyloučeno Severoatlantickou aliancí a Evropskou unií z první vlny rozšiřování.

Otřes modelu visegrádské střední Evropy

Sotva visegrádská spolupráce ožila, když na Slovensku převzala moc široká prodemokratická koalice Mikuláše Dzurindy, začal se Visegrád otřásat pod nárazy populistického nacionalismu, v němž hrál prim Viktor Orbán.

Čtěte také

Orbán neměl mapu Velkého Maďarska na šále jen tak. Je to součást jeho nacionalistických šaškáren, píše komentátor Bloombergu

A když v roce 2002 přišel maďarský premiér s požadavkem, aby se podmínkou vstupu České republiky a Slovenska do Evropské unie stalo zrušení Benešových dekretů, poprvé, a ne naposledy, podkopal model visegrádské střední Evropy v samotných základech.

Paradoxně se to jeví tak, že skutečná jednota panovala ve visegrádské čtyřce jen v krátkém období mezi lety 2015 až 2017, kdy se na mocenských vrcholech sešli Viktor Orbán, Jaroslav Kaczyński, Robert Fico a Miloš Zeman posilovaný spojenectvím s Andrejem Babišem.

Rozdíl mezi Polskem a Maďarskem

Pod tlakem této skvadry autokratů, prosazujících vládu silné ruky a pohrdajících základními pravidly a normami demokracie, opanoval prostor Visegrádu antiliberalismus a nacionální populismus. A zejména v Polsku a Maďarsku jsme byli svědky rychlého rozpadu politických svobod a právního státu.

Čtěte také

Luboš Palata: Polsko má za sebou velký ukrajinský rok. A má důvod k hrdosti

V případě Polska ovšem dnes sledujeme, že tamní vláda, zodpovědná za rozklad demokratických hodnot v zemi, se od prvních minut Putinova vpádu stala středoevropským lídrem v podpoře Ukrajiny. Naproti tomu Orbánův bojkot posílání zbraní na Ukrajinu, jeho zpochybnění masakru civilistů v Buči, výpady proti Zelenskému nebo volání po míru dle kremelského scénáře způsobily, že Maďarsko má nyní blíž k Rusku než k Evropské unii.

Proč ale potom Visegrád neposlat k ledu stejně, jako když Vladimír Mečiar na Slovensku likvidoval demokracii a zemi tlačil ke svazku s Moskvou? A to v daleko méně nebezpečnější době, kdy v Rusku vládl na tamní poměry dost liberální Boris Jelcin a budoucí diktátor Putin jen vykukoval za jeho zády.

Jiří Leschtina|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

V Čechách je tato otázka aktuální po dvojích volbách, v nichž se ukázalo, že nástup populistů není nezadržitelný. Logickým krokem nového prezidenta a Fialovy vlády by bylo vystrojit pohřeb Visegrádu, který již umrtvili populisté svým zneužíváním na cestě k autokratickému vládnutí.

Autor je publicista