V poslední době se stala hitem Divadla Na Jezerce hra podle románu Timura Vermese Už je tady zas!
Absurdní hra o tom, že Hitler se probudí v berlínském parku v roce 2016 a stane se televizní hvězdou.
Na zásahu pohotovostního pluku proti studentům na Národní třídě se v roce 1989 nijak nepodílel. „To byla čistě pražská akce,“ tvrdí dnes Alojz Lorenc, bývalý první náměstek vnitra, který velel Státní bezpečnosti. Kdo měl podle něj na zásahu největší zájem?
Minulý pátek mohli účastníci diskuse na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy prožít absurditu, která na rozdíl od divadelní fantazie byla zcela reálná: Jako hlavní postava (a tahák) diskuse o výročí listopadového převratu zde vystoupil tehdejší první náměstek ministra vnitra generál Alojz Lorenc.
Muž, jenž od roku 1985 velel až 14 tisícům pracovníků Státní bezpečnosti, která až do svého konce představovala aparát zla a násilí, bez něhož by nemohl komunistický režim existovat.
Mluvčí fakulty Jakub Říman přítomnost vrcholného představitele komunistické represe vysvětloval i tím, že „vyloučení opozičních hlasů z veřejné debaty je cestou k narůstání tlaků ve společnosti.“
Na tom je podivný už jen pokus vydávat komunistického zločince za opoziční figuru, s níž by demokraté měli diskutovat a to ještě v zájmu společenského smiřování.
Vojenský obvodní soud v Bratislavě dnes odsoudil posledního šéfa komunistické Státní bezpečnosti Alojze Lorence k 15 měsícům vězení podmínečně za zneužití pravomoci veřejného činitele.
Lorenc byl přece odsouzen v roce 1993 na čtyři roky natvrdo, když ho soud shledal zodpovědným za potlačování, zavírání a bití tehdejší opozice. A kriminálu se vyhnul jen proto, že se po rozpadu Československa uchýlil na Slovensko, kde mu po dalších 12 letech soud uložil jen patnáctiměsíční podmínku.
Fakulta tak na akademické půdě legitimizovala jako diskutéra zločince, jenž neprojevil ani stopu lítosti. Naopak generál své zločiny i teď obhajoval za pomoci manipulací a mystifikací, nesoucích nezaměnitelný estébácký rukopis.
Podle proruských webů, které z diskuse nadšeně citovaly, Lorenc se hájil i tím, že v prosinci 1988 proběhla na Škroupově náměstí povolená demonstrace. Již ale nedodal, že šlo úskočné ukolébání opozice, po němž přišel Palachův týden, v němž Lorencovy zásahové jednotky rozpoutaly obuškový sadismus v míře nevídané od demonstrace při prvním výročí ruské okupace v roce 1969.
Nedělní díl Příběhů 20. století se zabývá vyšetřovacími metodami komunistické Státní bezpečnosti v 50. letech. Je to téma na odbornou práci většího rozsahu, než je třičtvrtěhodinový rozhlasový pořad. Ale přesto: v našem cyklu se snažíme postihovat nejen osudy jednotlivců, ale i fenomény, události, tematické celky.
Nebo generálova obhajoba, že již 18. listopadu 1989 vydal příkaz, aby StB nezasahovala do dění? Komu jinému než dokonale informovanému šéfovi StB muselo být po masakru na Národní třídě jasné, že spadla klec. A že jakýkoliv zásah proti masovému vystoupení národa by ho také mohl dostat za mříže na doživotí.
V době, kdy řídil Státní bezpečnost, jistě generál Lorenc znal majora Libora Širokého, který působil na úseku boje proti vnitřnímu nepříteli.
Tento důstojník například rozjížděl akce proti herecké rodině Štěpánků poté, co jeden z bratrů Martin emigroval a začal působit ve Svobodné Evropě. Právě tento elitní estébák patřil od roku 1996 k nejbližším spolupracovníkům šéfa holdingu Agrofert Andreje Babiše a již třetím rokem předsedá dozorčí radě Agrofertu.
Vystoupení jeho někdejšího nadřízeného generála na půdě univerzity Karlovy tak může být jen dalším příznakem, jak se za vlády premiéra, figurujícího ve spisech Státní bezpečnosti jako agent, oklepávají odstavené stárnoucí figury tajné policie. A s potěšením hledí na svého generála, který před trestem utekl na mečiarovské Slovensko, aby se po letech zjevil a smál se nám do očí v babišovském Česku.
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
