Jiří Leschtina: Na kremelský mráz jen slova nestačí

Ale za to, že si Kreml takovou drzost vůči České republice dovolí, si vedení našeho státu do značné míry může samo.

Čtěte také

21. srpen 1968? Nešlo o žádnou okupaci. A ti mrtví? Jen oběti dopravních nehod, tvrdí Grospič (KSČM)

Ruské ministerstvo zahraničí vzkazuje, že je velmi rozčarováno neochotou Česka „otočit tuto stránku dějin“. Přijetí zákona prý odporuje česko-ruské smlouvě ze srpna 1993, kde obě strany vyjádřily přání udělat tlustou čáru za totalitní minulostí, spojenou s nepřípustným použitím síly proti Československu.

Tak jistě, Jelcinova omluva za invazi a naděje na tlustou čáru z počátku devadesátých let je jedna věc. Druhou věcí ale je, že Jelcinův nástupce Putin nikdy neudělal tlustou čáru za imperiální chamtivostí Ruska, využívajícího armádu k ozbrojeným výbojům vůči sousedním státům.

Pořád stejná písnička

Čtěte také

Libor Dvořák: Nejdřív Krym, pak Donbas, nyní Azovské moře. Ruská salámová posloupnost děsí

Bylo a zůstává nemožné pro někdejší Ruskem uchvácenou zemi obrátit dějinný list, když jsme byli svědky, jak nastupující Putin nemilosrdně rozbombardoval Čečnu, aby si získal armádu na svou stranu. A když si tak upevnil moc, vedl válku s Gruzií, neváhal obsadit Krym nebo vyslat své vojáky na „dovolenou“, rozuměj do akcí povstaleckých armád na Ukrajině.

Je dobře, že ruskou kritiku vyhlášení 21. srpna jako památného dne odmítl nejen český ministr zahraničí, ale i mluvčí Hradu. Právě tak jako když prezident Zeman před dvěma lety veřejně odsoudil článek na ruském armádním webu, podle kterého by Česko mělo být vděčné za sovětskou invazi.

Jinak veskrze prokremelský Miloš Zeman si jistě uvědomuje, že pro nejméně dvě generace Čechů byl srpen 1968 zlomovým, frustrujícím otřesem na celý život. A že v téhle věci neradno pro českého prezidenta výt s kremelskými vlky.

Ekonomická závislost

Překrucování historie je ale pouze jedním, spíše okrajovým, projevem ruské touhy nějak se vrátit do prostoru, který kdysi mocensky ovládalo. K tomu už nemusí sloužit tanky, ale třeba i vytváření nové ekonomické závislosti České republiky na Rusku. A na tom český prezident pracuje s usilovnou chutí. Včetně jeho snahy připoutat Prahu k Moskvě atomovým poutem výstavby dalších jaderných bloků svěřené ruské státní firmě.

Zeman přitom šel až tak daleko, že neváhal vzít na setkání s Putinem svého poradce Martina Nejedlého, úzce svázaného s ruským byznysem. Zatímco českého velvyslance v Rusku nechal dřepět na ambasádě.

Větším nebezpečím než kremelské lži o dějinách je i nesmyslně přelidněná ruská ambasáda, před kterou již několik let varuje Bezpečnostní a informační služba. Podle BIS je plná zpravodajců s diplomatickým krytím a působí jako brána špiónů na Západ. Což prezidenta Zemana přimělo k jediné reakci – umanutě odmítá jmenovat šéfa BIS generálem.

Právě česká zkušenost s ruskou okupací by měla naši vládu kromě slovních protestů inspirovat i k činům. Například k razantnímu zredukování osazenstva ruské ambasády. Nebo také k omezení vstupu ruského byznysu a kapitálu do České republiky.

Jiří Leschtina|foto: Radko Kubičko

To jsou ovšem kroky vyžadující státnickou odvahu a rozhled. A jestli jsme se ničeho takového nedočkali od minulých vlád, tak u kabinetu podporovaného za dohledu Hradu komunisty na to můžeme tuplem zapomenout.

Autor je publicista