Jiří Leschtina: Ciceronova otázka pro Andreje Babiše. Jak dlouho ještě?
Tak trochu ve stínu tuzemských politických turbulencí zrušilo ministerstvo průmyslu první z unijních dotací pro koncern Agrofert, která měla doputovat jeho firmě Primagra. Své rozhodnutí zdůvodnilo auditem Evropské unie, ze kterého vyvodilo, že jako správní orgán „nesmí vybrat a poskytnout dotace společnostem Agrofertu“.
Je to průlomový obrat v přístupu k auditu Evropské komise s jejím přímočarým závěrem, že Andrej Babiš nadále přes svěřenské fondy ovládá koncern Agrofert a zároveň má v roli premiéra České republiky zásadní vliv na rozdělování dotací z veřejných rozpočtů. A proto Agrofert nemá na dotace nárok.
Čtěte také
To až dosud vehementně popíral nejen ministr Havlíček, ale všichni šéfové a šéfky resortů pod přímým politickým vlivem hnutí ANO.
Co ale způsobilo takový obrat? Vlastně jedna nenápadná pasáž z rozsudku městského soudu v Praze, u kterého Primagra zažalovala ministerstvo za zdlouhavé rozhodování o dotaci. V něm zaznělo to podstatné: „Při využívání prostředků EU mají české orgány povinnosti vyplývající z předpisů Evropské unie.“
To znamená i z normy o střetu zájmů – jejím cílem, jak píší evropští auditoři, „je předejít tomu, aby veřejný funkcionář byl v pokušení získat výhody pro společnosti, které (přímo nebo nepřímo) vlastní“.
Průhledná kamufláž
Čtěte také
Ministerstvo průmyslu svým rozhodnutím předurčilo přístup k jakýmkoliv žádostem Agrofertu o unijní podporu. Tuzemské úřady je nemohou přiklepnout a financovat z peněz českých daňových poplatníků, protože není možné očekávat, že by je Brusel zpětně proplatil.
Je to i varovné poselství pro úředníky, kteří na ministerstvech obhospodařují bruselské dotace pro Agrofert. Jejich podpisem se vystavují nebezpečí trestního stíhání například kvůli neoprávněnému nakládání s veřejnými prostředky. A teď jde o to, jak dlouho tváří v tvář zřetelnému riziku ztráty osobní svobody přetrvá jejich vstřícnost k byznysovým zájmům Agrofertu a ministerského předsedy.
Boj kolem premiérova střetu zájmů se teď povede především o tuzemské dotace pro Agrofert a o jeho přístup k veřejným zakázkám. Andrej Babiš donekonečna opakuje, že mu přísluší, protože zaparkováním svého průmyslového impéria do dvou svěřenských fondů vyhověl českému zákonu o střetu zájmů.
Čtěte také
Jenže je stále obtížněji představitelné, že by české úřady mohly přistupovat k tuzemským dotacím a veřejným zakázkám jinak než k penězům proudícím z bruselských fondů. Pořád jde o horentní částky pro podnik ve dvou svěřenských fondech, kdy jeho majitelem a konečným příjemcem zisků je podle zakládajících listin fondů premiér Babiš.
To je závěr, ke kterému dospěl nejen evropský audit, ale i úřady v Německu, na Slovensku a Velké Británii – v jejich evidenci je jako jeden z majitelů rovněž zaznamenán český premiér.
Vlastně je stěží uvěřitelné, že se Andrej Babiš uchýlil k tak průhledné kamufláži vlastnictví svého průmyslového koncernu. Skutečně si myslel, že tak levným trikem oklame české nezávislé instituce, ale i bruselské úřady s armádou špičkových právníků?
Nyní, kdy se tahle křehká konstrukce hroutí, by nejspíš byla na místě otázka, kterou starořímský řečník a politik Cicero položil spiklenci Catillinovi: Jak dlouho ještě budeš zneužívat trpělivosti naší?
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
