Jiří Ješ: Na nebe jsem v sobotu nevstoupil

23. květen 2011

Nestačím na více, než abych za víkend jakž takž přečetl dva deníky – údajně nadstranické Lidové noviny a levicové Právo. Když jsem tentokrát už téměř ze zvyku přeskočil celé stránky zpráv a komentářů o naší pomatené politické situaci, zaujaly mně v obou denících zvěsti, které mi jen poněkud rozdílně, ale v hlavních rysech přece jen shodně sdělovaly, že už ve chvíli, kdy to čtu – tedy v sobotu – má začít konec našeho světa.

Přišla mi ta zpráva – jak se říká – poněkud kách, neboť podle obou těch seriózních listů v Americe už na to zřejmě delší čas připravoval jistý pan Harold Camping, za jehož jménem uvádějí Lidové noviny požehnaný věk 98 roků, kdežto Právo informuje o „pouhých“ 89 letech. I to by soudným lidem mohlo stačit k tomu, aby u takového starce předpokládali značný stupeň možné senility. Zaručené to být nemusí, ale ty dva – byť poněkud rozdílné údaje by nasvědčovaly spíše o pravděpodobnosti první možnosti.

Přesvědčujte však o tom statisíce prostoduchých Američanů. Sám jsem se při několika svých cestách do jejich světadílu vždy s hrůzou ujišťoval, čemu všemu jsou tam lidé schopni věřit. Nedávno jsem zde mluvil třeba o Mormonech, což je jen jedna z mnoha tamějších sekt, která se při mých dvou návštěvách v jejich centru Salt Lake City dost energicky snažila, aby mně získala jako svého věřícího. To znamenalo především uvěřit bludům jistého Josepha Smithe, který hlásal, že Ježíš prý přišel po svém zmrtvýchvstání do Ameriky, o níž samozřejmě nemohl vědět. Vydal se tam co nejdále na západ, kam za ním potom pan Smith vedl své věřící, až skončili právě v Salt Lake City. Podle dobových zpráv z 19. století, jak se o nich zmiňuje i náš Riegrův slovník naučný, si Joseph Smith pak ze svých věřících pro jejich bezhlavou víru ještě dělal legraci. Sám pan arcibiskup pražský mně pochválil, že jsem tuto dávno známou věc znovu na této stanici připomněl.

Všechny ty nápady pana Campinga hlásané ve století jednadvacátém předstihují i dřívější sektáře, věštce a proroky! Nad tím zůstává dnešnímu člověku rozum stát. V sobotu 21. května 2011 tedy měly přijít první katastrofy a 200 miliónů věřících mělo vstoupit na nebesa. Dnes máme už třiadvacátého a jediné, co jsme v tom smyslu zaslechli, byla zpráva o aktivizaci jedné další islandské sopky. Jsme však ujišťováni, že to nebude ani tak zlé jako loni u jiné sopky, což ostatně životu na zemi také tak moc neublížilo.

Trochu logiky do věci se ve svém Posledním slově rovněž v sobotních Lidových novinách pokoušel vnést známý investigátor Josef Klíma. Vtipně argumentuje, že jestliže pan Camping odvodil své předpovědi od toho, že přesně 21. května 2011 mělo uplynout 7000 let od biblické potopy, pak musíme vzít v úvahu, že podle jakýchsi německých vědců Niemitze a Illiga se historikové spletli a už v raném středověku k našemu letopočtu omylem přidali 297 roků, takže podle toho nám teď běží teprve rok 1713 a my můžeme být ještě téměř tři stovky let klidní, když už jsme se předevčírem do nebe nedostali.

Ach jo, chce se člověku povzdechnout při pomyšlení, že podobní věštci se prý dostávají až do sídel rozhodujících světových státníků a jediný jejich omyl může znamenat skutečnou zkázu lidstva bez naděje na nějaké nanebevzetí věřících.

Sám za sebe musím přiznat, že všechny ty nesmysly pana Campinga mi zastínilo páteční rozhlasové přiznání našeho zajisté soudného spisovatele a publicisty Ondřeje Neffa. Kdyby byl mluvil v duchu science fiction, nic proti tomu. Ale on naprosto vážným hlasem vyslovil své zklamání nad tím, že konec amerického endavouru znamená naprostý konec nadějí, v něž i on před padesáti lety absolutně věřil, že totiž touhle dobou bude alespoň někdo z nás už bydlet ve vesmíru. Jako by to bylo srovnatelné s osidlováním Ameriky či Austrálie. Copak je možné během půlstoletí a možná za celou věčnost vytvořit někde, kde není vzduch ani potrava, životní podmínky pro člověka přesně dimensovaného na planetu, již odvěků obývá? Opravdu myslím, že inteligentní tvorové by už měli pochopit, jaké je skutečné poslání našich vědeckých možností a schopností, aby to nebylo marné vyhazování peněz na úkor milionů hladovějících na našem světě, který zde snad i proti proroctví pana Campinga snad ještě nějaký čas vydrží.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.

autor: Jiří Ješ
Spustit audio