Jiří Berounský: Může nová vláda zlepšit postavení menšin?

02972922.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02972922.jpeg

Je to jedno z největších mank všech minulých vlád. Já vím, že je toho stále hodně, ale občanské rozbroje, jejich absence nebo častý výskyt určují společenskou spokojenost toho kterého státu. Ano, mluvím o protiromských náladách, podněcovaných zejména pravicovými extremisty. Myslím, že zde se nejvíce vymstila zásada laisser faire, neboť dnešní situace je právě jejím důsledkem.

Působí to dojmem, že většinová populace a její orgány zhoršující se situaci sice dobře monitorují a popisují, ale málo dělají pro to, aby vůbec nevznikla. Důkazem je i poslední dokument toho druhu, totiž Zpráva o stavu romské menšiny, kterou vláda minulý týden projednávala. Hovoří se v ní zejména o počtu a kvalitě tak zvaných sociálně vyloučených lokalit, jejichž počet stále stoupá a odhaduje se, že jich existuje už asi čtyři sta.

Jeden z oslovených členů poradního orgánu minulé vlády říká: „Romové těžko získávají nájemní smlouvy a mimo ubytovny se prakticky neuchytí.“ Vlastník nemovitosti totiž jen málokdy byt romské rodině pronajme, což je pochopitelné. A to je začarovaný kruh. Trendem je totiž i přesun oněch lokalit z velkých měst do menších obcí.

Tam však stoupá i tak již velmi vysoká romská nezaměstnanost. Krajské úřady práce – a dle nich Lidové noviny uvádějí – že v roce 2012 bylo nezaměstnaných Romů necelých osmačtyřicet tisíc oproti zhruba osmatřiceti tisícům o rok dříve. Tento vzrůstající počet nezaměstnaných, který v loňském roce dosahoval již zhruba jedné pětiny až jedné čtvrtiny celkové romské populace, je varujícím sociologickým jevem. Obzvlášť alarmující je mezi romskou mládeží, kde dosahuje až dvou třetin, při čemž většina z nich nemá žádnou pracovní zkušenost.

Je prostě třeba kousnout do kyselého jablka, i když možné výsledky se mohou dostavit až po několika generacích. Nevím však, projevujeme-li dost ochoty tak učinit. Zatím jsme v druhé polovině října vedoucím Úřadu vlády odvolali šéfku Sekce pro lidská práva a jejím vedením pověřili dočasně vedoucího Agentury pro sociální začleňování. Těžko posoudit, zda k tomu byly závažné důvody, a zda se tak muselo stát v době provizorní vlády.

A hovoříme-li o neblahých svědectvích našeho zájmu o vyřešení romské otázky, uveďme, že klesá – alespoň dle téhož listu – horentním způsobem i částka, věnovaná otázce romské integrace. Bez ní však, bez integrace Romů do většinové společnosti a bez jejich emancipace, která musí začít již v mateřských školkách, nebude klid v této společnosti.