Jindřich Šídlo: Úsvit poslance Humla
V pátek pozdě večer se na facebookovém profilu poslance ČSSD Stanislava Humla odehrávala pozoruhodná debata. Poslanec Huml se pustil na pole konspiračních teorií a ve svém statusu obvinil CIA, že nařídila v červenci sestřelit malajsijské letadlo nad Ukrajinou, stejně jako před 13 lety zavraždila 3000 lidí při útocích na New York a Washington.
Tenhle myšlenkový pochod nenechal úplně v klidu předsedu sněmovny Jana Hamáčka, který se na svého stranického kolegu snažil působit racionálními argumenty, což je ovšem při facebookových debatách se zastánci všeobecného spiknutí ta nejzbytečnější práce vůbec.
Huml, jak sám řekl, celý profesní život „četl stopy při podobných nehodách“, kterých tedy musel zažít spousty, protože ve středních Čechách, kde Huml pracoval jako příslušník SNB a policista, narazí přece takový boeing do mrakodrapu co čtrnáct dní.
Hamáček proto debatu vcelku rozumně brzo vzdal a ještě před usnutím si patrně kladl otázku, která v poslaneckém klubu ČSSD napadá ledaskoho: Co jsme komu udělali, že nás trestá Humlem?
Odpověď je jednoduchá: Po Humlově odchodu z Věcí veřejných jste ho přijali do poslaneckého klubu, pak do své strany, a nakonec ještě nechali loni na podzim znovu kandidovat, byť na zdánlivě nevolitelném místě, z něhož ale populární Huml díky preferenčním hlasům znovu pronikl do sněmovny.
Po Petru Kottovi, kterého se kdysi po vyloučení z ODS ujal David Rath, je poslanec Huml pro sociální demokraty druhou nejvzácnější trofejí při lovu na poslanecké přeběhlíky. Veliká gratulace.
Sociální demokraty ale nemusí ani tak děsit, v co Stanislav Huml věří. Není jediný, události 11. září bravurně ovládá třeba i Petr Hájek, který se deset let pohyboval v nejbližší blízkosti prezidenta Klause a který má s Humlem velmi podobný pohled i na Ukrajinu. Podobné typy se prostě najdou všude a většina z nich trpí nepotlačitelnou potřebou o tom taky všude vyprávět.
Pro sociální demokraty může být ale zneklidňující fakt, že si Humla voliči do sněmovny vůbec vytáhli. Je to tradiční problém sociální demokracie, která na jedné straně zápasí o voliče s komunisty (a v minulých volbách třeba taky se Zemanovci, pokud si na ně ještě někdo vzpomene), na druhé straně má ale ambice, a nyní i povinnosti být hlavní vládní stranou s maximální odpovědností.
Sociální demokraté se taky rádi hlásí ke svému eurooptimistickému postoji, občas ještě rádi připomenou, že to byli oni, kdo dovedl zemi do NATO (což je tedy hodně přehnané tvrzení).
Rozhodně nechceme upírat ČSSD její zásluhy, jenom není úplně jisté, zda většina jejich voličů nesouzní spíše s postoji poslance Humla než s oficiální politikou vedení ČSSD.
Mimochodem, průzkum před vstupem Česka do NATO zjistil, že se ke členství v Alianci hlásilo zhruba jen 35 procent voličů ČSSD – a sjezd strany, který se konal v roce 1999, hned po začátku bombardování Jugoslávie, tuhle akci NATO velkou většinou odsoudil, mimochodem k velké zlosti Miloše Zemana.
Čímž nemá být řečeno, že by snad poslanec Huml formuloval zahraniční politiku ČSSD nebo na ni měl určující vliv – jen upozornění, v jakém kontextu musíme číst mnohé výroky špiček ČSSD, třeba i samotného premiéra, když například mluví o tom, že si Česko na svém území nepřeje vojáky NATO, nebo když se rázem emancipuje vůči evropskému hlavnímu proudu v otázce protiruských sankcí.
A pak je ještě fér dodat, že sociální demokraté zatím všem mezinárodním závazkům Česka nakonec dostáli, i když to třeba udělali s viditelnou nechutí a navzdory svým voličům.
S poslancem Humlem stejně nehnou. Jen by asi nikoho nepřekvapilo, kdyby se nakonec hnul on sám a po KSČ, Věcech veřejných a ČSSD zamířil v životě ještě do jedné politické strany. Tomio Okamura by ho jistě přijal s nadšením.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
