Jindřich Šídlo: Proč je „lex Babiš" důležitý

A platí samozřejmě i námitky, že se zákon dá celkem lehce obejít, což Andrej Babiš nepochybně udělá. Jeho pondělní příspěvek na Twitteru docela přehledně ukázal, jak vážně Babiš celou situaci bere: „Ahoj lidi, tak tady přemýšlím, co mám udělat s těmi akciemi Agrofertu. A s tou Mafrou a tak. Poradíte mi?"

A svou otázku doplnil pubertálním emotikonem, který naznačil, že buď už dvaašedesátiletý vicepremiér poněkud ztrácí kontakt s realitou, anebo by měl o něco pečlivěji kontrolovat autora příspěvků na svých sociálních sítích. Ano, je to velká legrace.

Babišovi se už také na Twitteru dostalo mnoha dobrých rad, jak situaci vyřešit: třeba tak, jak to už má nacvičeno z příběhu Čapího hnízda, tedy pouhým převedením na některého z rodinných příslušníků. Jistěže se tomu podle tohoto zákona nedá zabránit, to ale přece není ani smyslem, což ví Babiš stejně dobře jako ti, kteří pro lex Babiš zvedli ruku.

Kdybychom ale chtěli v uvolněné náladě ještě chvíli pokračovat, mohli bychom Babišův tradiční argument otočit třeba takhle. Pokud je normální, že člen vlády bere dotace na své podnikání, protože na ně má nárok každý, kdo splní určité podmínky, pak zákon o střetu zájmů také není namířen pouze proti němu.

Dotkne se přece všech budoucích členů vlády, kteří odpovídají definici stanovené zákonem. A že se sem dnes vejde pouze Andrej Babiš a jeho firmy, to je prostě jen stejně velká shoda okolností jako výška dotací pro Agrofert.

Jeden z nejriskantnějších kroků

Poslanecká sněmovna, Andrej Babiš|foto: Martin Svozílek

Když se ale na celou věc podíváme vážně, není přece tak složité pochopit, o co tu jde. Stížnosti, že zákon je vůči Babišovi stejně bezzubý, jen ukazují na hloubku problému. Tři roky posloucháme vcelku přesný popis Babišova bezprecedentního střetu zájmů, který nakonec nepopírá ani on sám - jen si myslí, že generálním pardonem pro něj bylo oněch 18 a půl procenta hlasů ve volbách 2013.

Z toho také vyplývá, že čím víc hlasů ANO příště získá, tím menším problémem jeho konflikt bude. Jenže nebude, protože to bude přesně naopak.

Tohle je přece trochu perverzní uvažování: pokud už Babišův střet zájmů nabyl takových rozměrů, jaké vidíme a možná jen tušíme, je úplně zbytečné proti tomu cokoliv podnikat, protože to bude nakonec stejně neúčinné a Andrej Babiš se tomu vždycky jen vysměje. Takže co vlastně doporučují ti, kteří mají nový zákon o střetu zájmů za zbytečný?

A ještě jedna námitka je vcelku relevantní: proti Babišovi se nyní stavějí i ti, kteří jej od roku 2014 legitimizují společným pobytem v jedné vládě. To je sice pravda, ale taky je pravda, že situace před třemi lety po dramatickém pádu české pravice a snaze tehdy nově zvoleného prezidenta Zemana o zavedení poloprezidentského systému byla docela jiná než dnes.

Před třemi lety v zásadě z mnoha důvodů nešlo sestavit jinou vládu než tu, v níž se sešly tři strany, které měly dohromady solidní většinu a nijak se nepodílely na moci v předchozím volebním období. Ale v politice netrvají žádná spojenectví věčně a za rok se volí znovu.

Miloš Zeman|foto: ČTK, Josef Vostárek,ČTK

Strany, které podpořily zákon proti Babišovi (snad kromě komunistů), tím udělaly první krok pro příští povolební vyjednávání, jakkoliv samozřejmě nevíme, jak volby dopadnou. Pokud jsou všechny zákony neúčinné, protože stejně Babišově expanzi nezabrání, nezbývá než udělat poslední krok: vytlačit společně po volbách Babiše do opozice, i kdyby třeba volby vyhrál.

O téhle možnosti se na Malé Straně mluví už dost dlouho - a každý, kdo se do téhle debaty pustí, by měl taky vědět, že je to jeden z nejriskantnějších kroků celé české polistopadové politiky. Protože taky může znamenat, že se Babiš jednou vrátí silnější, než byl kdy předtím. A pak už v podstatě drobné finesy zákona o střetu zájmů opravdu řešit nebudeme.