Jindřich Šídlo: Proč je Lenka Bradáčová pořád nejvlivnější

Jindřich Šídlo
Jindřich Šídlo

Už několik let si na to můžete s jistotou vsadit: pokud se někde objeví žebříček nejvlivnějších či nejmocnějších žen dnešního Česka, zvítězí v něm Lenka Bradáčová, vrchní státní zástupkyně v Praze.

Naposledy ji do této pozice dosadil časopis Forbes, stejně už léta dopadá třeba anketa Hospodářských novin - a nejspíš ještě nějaký čas bude. Je to skoro bizarní, jakkoliv ony žebříčky opravdu nejspíš odpovídají všeobecně sdíleným pocitům a tento text je ani nechce nijak zpochybňovat.

Ale stejně je to bizarní. Bradáčová ani nestojí v čele soustavy státního zastupitelství (narozdíl od svých tří kolegyň z minulosti Kopečné, Benešové a Vesecké), což ji ale také zaručuje, že nemůže být - na rozdíl od nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana - odvolána na příštím zasedání vlády.

Je “pouze” jednou ze dvou vrchních státních zástupců a v ideálním případě by veřejnost vlastně ani neměla důvod znát ji jménem. Věhlas Lenky Bradáčové má prostý důvod. Pod její úřad spadá řada pečlivě sledovaných případů - včetně toho, který ji před pěti lety vynesl do její dnešní pozice: korupční kauzy Davida Ratha, mimochodem dodnes neukončené.

A taky nepřímo i Čapího hnízda, což by pro ledaskoho samo o sobě její reálný vliv na dění v dnešním Česku mohlo zdůvodnit. To ale také vysvětluje absurditu dnešní sitauce. V normální zemi by asi měla v podobných anketách vrchní žalobkyně svádět minimálně vyrovnaný, ale spíše prohraný souboj třeba s první primátorkou hlavního města Adrianou Krnáčovou, ženou zodpovídající za rozvoj evropského velkoměsta s šedesátimilardovým rozpočtem.

Rada, zastupitelstvo, Praha, zastupitel, Adriana Krnáčová

Stačí pověst

S hejtmankami Janou Vildumetzovou a Jaroslavou Jermanovou Pokornou. Samozřejmě s eurokomisařkou Věrou Jourovou. Nebo s končícími ministryněmi Michaelou Marksovou a Karlou Šlechtovou.

Pochopitelně také s místopředsedkyní Ústavního soudu Miladou Tomkovou a její kolegyní Kateřinou Šimáčkovou. S několika soudkyněmi Nejvyššího soudu, které - na rozdíl od žalobkyně Bradáčové - skutečně rozhodují o vině a trestu nebo prostě o tom, kde je podle nich pravda.

Seznam by mohl být samozřejmě mnohem delší, ale jako ukázka to snad stačí. Jinými slovy: Český veřejný život je sice ještě stále dost pánský klub, ženy se v něm ale prosazují stále víc, včetně volených pozic, i když ve srovnání s Polskem či Slovenskem (nemluvě o Německu a Británii) stále čeká na svou první ministerskou předsedkyni.

Dřív nebo později se jí dočká. Pokud ale v tu dobu bude ještě Lenka Bradáčová ve funkci, zůstane v takovém případě na čele žebříčku pravděpodobně stále ona. Na změnu nic neukazuje. I téměř sedm let po startu “velké protikorupční revoluce”, která smetla starý politický systém, považují Češi za nejmocnější ženu představitelku represivního aparátu, o jejíž skutečné práci toho ani příliš mnoho nevědí.

Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová

Stačí pověst, kterou si s sebou Bradáčová nese a stále ještě nezklidněná atmosféra země, kde “všichni kradou” a pokud náhodou nekradou, stejně si to velká část národa myslí a ještě ji v tom utvrzují politické strany, které po posledních volbách drží jasnou většinu ve sněmovně.

Státní zastupitelství po letech relativní volnosti zahájené v roce 2011 přichodem Pavla Zemana do jeho vedení už delší dobu čelí vzrůstající averzi politické elity, což se mimo jiné ukázalo na osudu chystaného nového zákona o státním zastupitelství, který poprvé přišel do sněmovny už v předminulém volebním období a který v tom minulém podle očekávání spadl pod stůl. Následující měsíce a roky mohou vzhledem ke známým skutečnostem pro úřad veřejné žaloby být ale ještě mnohem pernější.

Ještě před rokem bychom asi napsali, že se tahle země vrátí do nudného normálu, až se Bradáčová začne pořadím propadat směrem dolů. Volby tenhle předpoklad změnily. Lenka Bradáčová si bude muset své příští vítězství tvrdě odpracovat.