Jindřich Šídlo: Poděkování poslanci Ondráčkovi

11. leden 2019
Jindřich Šídlo

Ve čtvrtek se ve studiu TV Seznam sešli dva poslanci, kteří mají lecos společného.

Oba se narodili v roce 1969, ve sněmovně zastávají post místopředsedy bezpečnostního výboru a před 30 lety se během demonstrací proti komunistickému režimu, pro něž vžilo pojmenování „Palachův týden“, potkali na Václavském náměstí.

Karel Hvížďala: Co předcházelo Palachovu týdnu v roce 1989

Palachův týden, leden 1989, Václavské náměstí

Kromě disidentů nejaktivnější byli před 15. lednem 1989 studenti.

Generace roku 1989. Jen každý na jiné straně.

Student žurnalistiky Pavel Žáček (dnes ODS) protestoval, člen pohotovostního pluku SNB Zdeněk Ondráček (dnes KSČM) se mu v tom snažil zabránit.

Není známo, zda se přímo tváří v tvář potkali na Václavském náměstí už tehdy, dnes se ale ve změněných a nepochybně demokratických poměrech znovu nacházejí na opačné straně: Ondráček je členem strany, která drží u moci vládu svého nejúspěšnějšího odchovance Andreje Babiše a ČSSD, Pavel Žáček sedí v opozičních lavicích.

Co se říká o komunistech

Což se, aby do tohoto textu nepronikla nějaká velká dávka primitivní antikomunistické hysterie, může samozřejmě nejpozději po příštích volbách změnit, koneckonců, komunisté jsou co do volebních výsledků nejslabší ve své historii.

Leden 1989: Krvavý čtvrtek Palachova týdne

Palachův týden, leden 1989, Václavské náměstí

19. leden roku 1989 připadl na čtvrtek. Byl to už čtvrtý den demonstrací, které vešly následně do české historie jako Palachův týden.

Ale stejně je to pěkná připomínka 30. výročí největších pouličních nepokojů od roku 1969. Událostí, kdy se definitivně ukázalo, že je komunistický režim definitivně v koncích - i když si to tehdy asi málokdo opravdu dovolil říci.

Po celý týden počínaje nedělí 15. ledna se lidé scházeli denně na Václavském náměstí - a režim reagoval stále stejně, tupou brutalitou, vyvážením demonstrantů do lesů kolem Prahy, nepodmíněnými tresty za položení květiny k uctění památky Jana Palacha. Komunističtí vládci doufali, že se obyvatelstvo unaví, že ho zastraší tak, jak se to dařilo celých 41 let.

Jenže tentokrát to bylo jinak. Demonstrace sice po týdnu skončily, ale společenský pohyb už nešlo v měnících se mezinárodních poměrech zastavit. Vůdce opozice Václav Havel byl sice odsouzen, na jeho obranu se ale najednou ozvaly hlasy, které by ještě pár let předtím nikdo nečekal.

Ivan Hoffman: Palachův týden

Demonstrace na Václavském náměstí v Praze u příležitosti 20. výročí upálení Jana Palacha (Palachův týden)

Chce-li pamětník vzpomínat na událost starou čtvrtstoletí, neudělá chybu, když si o ní nejprve něco přečte. V případě Palachova týdne se nejčastěji traduje zlost lidí na režim, který brutálně potlačoval pietní demonstraci k výročí upálení Jana Palacha.

Populární umělci z obrazovky, kupříkladu Petr Čepek, Jaromír Hanzlík, Dana Kolářová, Jiří Bartoška, Martin Stropnický a mnoho dalších dávali k dispozici svá jména, která každý večer do éteru četl Ivan Medek, Hlas Ameriky, Vídeň.

Havel byl v půlce května propuštěn, následovala petice Několik vět, k níž se připojilo ještě mnohem víc lidí ze všech společenských vrstev a vše už i díky vývoji v okolních zemích, Polsku, Maďarsku i východním Německu směřovalo k listopadu 1989.

Palachův týden ještě nic nezměnil, bylo ale jasné, že se lidé přestávají bát. Což byl v té době ten nejnutnější krok k celkové změně poměrů, díky nimž se mohl Pavel Žáček stát nejprve šéfredaktorem Studentských listů a poté státním úředníkem - vyšetřovatelem zločinů komunismu a politikem. A Zdeňku Ondráčkovi se otevřela cesta k nové policii demokratického státu a nakonec také do politiky.

Vondráček se stal jen ruskou loutkou. Bavme se s nimi, ale na úrovni, zlobí se Pirát Lipavský

Radek Vondráček, předseda Sněmovny na návštěvě Polska

Cesta předsedy Sněmovny Radka Vondráčka (ANO) do Ruska vzbudila, a dodnes budí, nevybíravou kritiku. Hlavně kvůli jeho setkání se zástupci obou komor ruského parlamentu, kteří jsou na sankčním seznamu EU a USA. 

V devatenácti, dvaceti letech dělá obvyke člověk věci, za něž se později stydí a někdy i omlouvá. Což ovšem není Ondráčkův případ, a tak se s ním jeho minulost táhne i po 30 letech. Ve svobodné zemi má samozřejmě šanci na solidní kariéru jako téměř kdokoliv jiný. Zvlášť v zemi, kde je předsedou vlády spolupracovník StB a člen KSČ ještě v listopadu 1989. Protože ho lidé zvolili.

O komunistech se někdy říká, že umějí skvěle využívat všechna práva a svobody, které nikdy druhým nechtěli dovolit. V případě poslance Ondráčka je to úplně přesné. Vlastně je skoro na místě mu poděkovat. I on svým nepatrným dílem v lednu 1989 přesvědčil veřejnost, že takhle už to dál nejde.

Spustit audio