Jindřich Šídlo: Komunisti na dně a na vrcholu

20. duben 2018

Objektivně vzato jsou komunisti nejstabilnější - a vlastně i nejlínější českou politickou stranou.

Za posledních 25 let měli jen dva předsedy. Miroslav Grebeníček i Vojtěch Filip je shodně vedli 12 a půl roku.

Lukáš Jelínek: Revolucionáři z KSČM. Nebo obchodníci s mocí?

Předseda komunistů Vojtěch Filip: „Jednoznačně odsuzuji útok USA, Británie a Francie v Sýrii“

Kdyby vojenský zásah nepomohl ničemu jinému, tak aspoň dokázal spojit české komunisty, v jejichž řadách to hned z několika důvodů vře. Ovšem pohled na zahraniční politiku je spojuje.

A byly to v podstatě sladké roky. Taktika lehce znaveného třídního boje a umného kšeftování s hlasy ve sněmovně jim zajištovala solidní volební zisky nad 10 procenty hlasů (v roce 2002 to bylo dokonce 18 a půl) a poklidný život v parlamentní opozici.

Téměř za nic nenesli odpovědnost, ale dokázali být u velkých momentů české politiky - třeba zvolení Václava Klause prezidentem republiky v roce 2003 nebo u pádu Topolánkovy vlády a v podstatě i „starého“ českého politického systému na jaře 2009.

KSČM

Komunisty bylo nutné brát vážně, i když nejautentičtější byli v roli - řečeny slovy jejich klasika - „užitečných idiotů“, kteří postupem času a stárnutím základního sněmovního kádru i členské základny zcela rezignovali na ambice být něčím víc než okrajovou stranou, jejíž čas přichází tak dvakrát, třikrát za volební období.

Konec revolučního dělnického hnutí u nás

To se teď změnilo. Během let 2013 - 2017 přišli komunisté o 350 tisíc voličů. Jako by se najednou naplnil scénář, který Miloš Zeman předkládal někdy na jaře roku 1990: problém komunistických voličů a tím i zablokovaných parlamentních hlasů pro sestavování vlád vyřeší postupně čas.

ČSSD zabila jednání kvůli křeslům. My chceme levicovou vládu ANO, říká Konečná (KSČM)

V Praze se 14. května 2016 konal 9. sjezd Komunistické strany Čech a Moravy. Na snímku zleva Pavel Kováčik, Kateřina Konečná, Jiří Dolejš a Oldřich Bubeníček

Sociální demokraté minulý týden ukončili jednání s hnutím ANO o koaliční vládě poté, co premiér v demisi Andrej Babiš odmítl požadavek ČSSD na ministerstvo vnitra, případně financí. „Pokud se shodli na programu, tak se divím sociální demokracii, že to zabila na tom, kdo bude sedět na jakém ministerstvu,“ říká europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM). K dalším jednáním o vládě se prý komunisté hodlají stavět stejně jako dosud.

Platí to ovšem jen částečně. Komunistům sice hlasy ubývají, respektive se přesunují k hnutí ANO, ovšem Miloš Zeman právě v sobotu jako první prezident po roce 1989 míří se zdravicí na jejich sjezd. A v dalších dnech pak bude na komunistech záležet, jestli Česko bude mít půl roku po volbách vládu s důvěrou.

Ano, je to paradox, ale vlastně jen zdánlivý. Ve skutečnosti je to jen vyvrcholení komunistického přežívání posledních 25 let a jejich zřejmě nevykořenitelnému zvyku nabídnout se komukoliv silnějšímu, kdo se jim za jejich služby solidně odmění - i když je to jejich přirozený třídní nepřítel, miliardář a navíc bývalý člen, který se narozdíl od zřetelně proruských komunistů veřejně hlásí k členství v NATO a EU.

Máme obavy, že Babiš bude vládnout s KSČM a SPD. Vstup do vlády je od nás oběť, říká Zimola (ČSSD)

Jiří Zimola

Hnutí ANO pokračuje v jednání s ČSSD o menšinové vládní koalici tolerované komunisty. Po jednání expertních týmů mělo v pátek následovat setkání předsedů obou stran, na žádost sociálních demokratů ale bylo přesunuto na úterý. „Chtěli bychom už jednání posunout do finální fáze. Blíží se dubnový sjezd, který máme seznámit s dojednanými výsledky,“ říká první místopředseda ČSSD Jiří Zimola.

Komunisté jsou dnes nejblíž moci od roku 1990, ale všechny ty funkce, kterými je ANO ve sněmovně korumpuje, jsou pro stranu s věkovým průměrem členstva 75 let nejspíš jen posledním hurá.

Své poslední chabé síly a zbývající hlasy odevzdají výstřednímu miliardáři, který je kdysi tak nepěkně zradil. Myslím, že to je takový pěkný symbolický konec revolučního dělnického hnutí v českých zemích.

Spustit audio

Související